Herbert Marcuse
Příslib štěstí

2017 | Nakladatelství Epocha

Čtenáři se dostává do ruky šest studií Herberta Marcuse, nyní v českém překladu, z nichž nejstarší Nové prameny k založení historického materialismu pochází z roku 1932, nejmladší Represivní tolerance pak byla napsána v roce 1965, ale zásadně rozšířena v roce 1968. Texty reprezentují různé úseky myslitelského vývoje je…dné z nejvýraznějších osobností první generace kritické teorie. Reprezentují proměny, kterými Marcuse reagoval na překotně se měnící svět i to, čemu zůstal vždy věrný: Starost o svobodu a štěstí, které nemohou být jedno bez druhého; starosti o svobodu a štěstí, které vycházejí ze skutečné solidarity lidského rodu a nemohou a nesmějí koexistovat s bídou a utrpením kohokoliv jiného. Čtenáři se dostává do ruky šest studií Herberta Marcuse, nyní v českém překladu, z nichž nejstarší Nové prameny k založení historického materialismu pochází z roku 1932, nejmladší Represivní tolerance… pak byla napsána v roce 1965, ale zásadně rozšířena v roce 1968. Texty reprezentují různé úseky myslitelského vývoje jedné z nejvýraznějších osobností první generace kritické teorie. Reprezentují proměny, kterými Marcuse reagoval na překotně se měnící svět i to, čemu zůstal vždy věrný: Starost o svobodu a štěstí, které nemohou být jedno bez druhého; starosti o svobodu a štěstí, které vycházejí ze skutečné solidarity lidského rodu a nemohou a nesmějí koexistovat s bídou a utrpením kohokoliv jiného.

Stav

Nová

nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 7. 11. 2025

O knize

Stav:	nová
Vazba:	pevná
Počet stran:	372
Jazyk:	česky
ISBN10:	8075571029
ISBN:	9788075571021
Editor:	Martin Profant
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 10. 2024 11:55
Číslo položky:	991026

O autorovi

Herbert Marcuse

Herbert Marcuse byl německo-americký filosof a sociolog židovského původu, člen Frankfurtské školy. Mezi Marcuseho nejznámější práce patří kniha Jednorozměrný člověk , která se stala jedním z manifestů studentského hnutí na sklonku 60. let 20. století. Autor v díle dochází k závěru, že moderní přetechnizovaná společnost je sice společností blahobytu, avšak je v podstatě silně nemocná. Ve své době tak podává originální kritiku vědy a racionálního myšlení, jejichž pozitivní úloha tehdy zůstávala převážně nezpochybňována. S rostoucím panstvím člověka nad přírodou však roste i panství nad člověkem samotným. Technokratický rozum poukazem na svou úspěšnost nepřipouští žádnou alternativu, žádnou kritiku: člověk se stává jednorozměrným. Hovoří o paralýze kritiky – společnosti bez kritické sebereflexe.

Více od autora