Knihy
Technika a technologie
Strojírenství
Antonín Pospíšil
Příručka pro povrchové úpravy

Antonín Pospíšil: Příručka pro povrchové úpravy

Antonín Pospíšil, František Trojánek, Karel Bartoň, František Hasil, F Trojánek
Příručka pro povrchové úpravy : určeno techn. prac. všech stupňů a stud. odb. techn. škol. 4. díl, Tepelné povrchové úpravy a smalty

1964 | Státní nakladatelství technické literatury

Popisuje zařízení, technologii a vlastnosti vakuového pokovování, difúzních procesů, žárových stříkaných povlaků, kovových povlaků z tavenin a keramického smaltování. U každé metody jsou uvedeny směry rozvoje. Popisuje zařízení, technologii a vlastnosti vakuového pokovování, difúzních procesů, žárových stříkaných povlaků, kovových povlaků z tavenin a keramického smaltování. U každé metody jsou uvedeny směry… rozvoje.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	151
Jazyk:	česky
Edice:	Řada strojírenské literatury, Příručka pro povrchové úpravy
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 5. 2017 15:16
Číslo položky:	11881

O autorech

Antonín Pospíšil

Antonín Pospíšil byl český a československý politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady, ministr vlád Československa a České socialistické republiky. Vyučil se soustružníkem kovů a v letech 1926–1936 pracoval jako soustružník u firmy Prokop v Pardubicích. Od mládí se angažoval v křesťanských odborech a od 1928 působil v ČSL, kde patřil k levicovému proudu. Roku 1932 byl zvolen do předsednictva Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, od roku 1936 byl tajemníkem křesťanských odborářů v Pardubickém kraji. V době okupace zaměstnán jako odborový pracovník NOÚZ v Pardubicích a po válce tajemník ROH v Pardubicích. V poválečném období zastával post člena odborové rady Východočeského kraje. Během únorového převratu v roce 1948 patřil v rámci lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům a stal se jejím generálním tajemníkem. V únoru 1948 podpořil Aloise Petra a stal se členem Krajského Akčního výboru „obrozené“ Národní fronty v Pardubickém kraji, poté předsedou Krajského výboru ČSL v Pardubicích. V letech 1948–1951 působil jako generální tajemník a od prosince 1951 do března 1968 jako místopředseda ČSL. ČSL též zastupoval v Národní frontě a ve vedení Svazu československo-sovětského přátelství. Byl mu udělen Řád Vítězného února a Řád republiky . Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde v letech 1951–1954 byl ministrem dopravy a tento rezort držel pak i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. V této vládě potom v letech 1958–1960 zastával post ministra energetiky. Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji Pardubice. Opětovně byl zv...

Více od autora