Knihy
Technika a technologie
Strojírenství
Antonín Pospíšil
Příručka pro povrchové úpravy

Antonín Pospíšil: Příručka pro povrchové úpravy

Antonín Pospíšil, František Trojánek, Karel Bartoň, F Trojánek, František Hasil
Příručka pro povrchové úpravy : Tepelné povrchové úpravy a smalty - 4. díl

1964 | Státní nakladatelství technické literatury

Popisuje zařízení, technologii a vlastnosti vakuového pokovování, difúzních procesů, žárových stříkaných povlaků, kovových povlaků z tavenin a keramického smaltování. U každé metody jsou uvedeny směry rozvoje. Popisuje zařízení, technologii a vlastnosti vakuového pokovování, difúzních procesů, žárových stříkaných povlaků, kovových povlaků z tavenin a keramického smaltování. U každé metody jsou uvedeny směry… rozvoje.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý, razítka z knihovny

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý, razítka z knihovny
Vazba:	pevná brožura
Počet stran:	151
Jazyk:	česky
Edice:	Řada strojírenské literatury, Příručka pro povrchové úpravy
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 11. 2024 16:23
Číslo položky:	1048261

O autorech

Antonín Pospíšil

Antonín Pospíšil byl český a československý politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady, ministr vlád Československa a České socialistické republiky. Vyučil se soustružníkem kovů a v letech 1926–1936 pracoval jako soustružník u firmy Prokop v Pardubicích. Od mládí se angažoval v křesťanských odborech a od 1928 působil v ČSL, kde patřil k levicovému proudu. Roku 1932 byl zvolen do předsednictva Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, od roku 1936 byl tajemníkem křesťanských odborářů v Pardubickém kraji. V době okupace zaměstnán jako odborový pracovník NOÚZ v Pardubicích a po válce tajemník ROH v Pardubicích. V poválečném období zastával post člena odborové rady Východočeského kraje. Během únorového převratu v roce 1948 patřil v rámci lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům a stal se jejím generálním tajemníkem. V únoru 1948 podpořil Aloise Petra a stal se členem Krajského Akčního výboru „obrozené“ Národní fronty v Pardubickém kraji, poté předsedou Krajského výboru ČSL v Pardubicích. V letech 1948–1951 působil jako generální tajemník a od prosince 1951 do března 1968 jako místopředseda ČSL. ČSL též zastupoval v Národní frontě a ve vedení Svazu československo-sovětského přátelství. Byl mu udělen Řád Vítězného února a Řád republiky . Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde v letech 1951–1954 byl ministrem dopravy a tento rezort držel pak i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. V této vládě potom v letech 1958–1960 zastával post ministra energetiky. Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji Pardubice. Opětovně byl zv...

Více od autora