Jaroslav Kvapil
Princezna Pampeliška

1993 | Chvojkovo nakladatelství

Jak už napovídá název, jedná se o pohádku, ale úplně "čistá" pohádka to není. Autor ji vypráví ze svého pohledu jako něco, co zažil a ke konci nám sděluje, že takové princezny Pampelišky, hloupé Honzy, lidi z Kocourkova, pyšného prince, smutného otce a starostlivou matku přece najde ve svém okolí. V pohádce nepoužil an…i jednu nadpřirozenou postavu. Mluví sice k dětem, ale vypráví "skutečný" příběh. Je o Pampelišce a Honzovi, kteří se společně vydají do světa. Jak už napovídá název, jedná se o pohádku, ale úplně "čistá" pohádka to není. Autor ji vypráví ze svého pohledu jako něco, co zažil a ke konci nám sděluje, že takové princezny Pampelišky, hloupé Honzy…, lidi z Kocourkova, pyšného prince, smutného otce a starostlivou matku přece najde ve svém okolí. V pohádce nepoužil ani jednu nadpřirozenou postavu. Mluví sice k dětem, ale vypráví "skutečný" příběh. Je o Pampelišce a Honzovi, kteří se společně vydají do světa.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	92
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090023991
ISBN:	9788090023994
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 10. 2025 10:43
Číslo položky:	1413076

O autorovi

Jaroslav Kvapil

Jaroslav Kvapil byl český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér. Byl syn lékaře v Chudenicích u Klatov, kde též vychodil obecnou školu. Po studiu na klatovském a plzeňském gymnáziu studoval lékařství a filosofii v Praze, studia však nedokončil. V letech 1891 až 1904 pracoval jako novinář v redakcích listů Hlas národa, Národní listy, Česká stráž a jako redaktor Zlaté Prahy. V letech 1888–1902 přispíval pod pseudonymem Olaf do humoristického časopisu Švanda dudák. Jeho první žena Hana Kvapilová , herečka Národního divadla, jej přivedla k trvalému zájmu o divadlo a on se ve svých příspěvcích pro noviny a časopisy věnoval často divadlu. S Hanou jej seznámil začátkem roku 1890 J. V. Frič. Jeho druhou manželkou byla Zdena Rydlová, herečka Národního divadla. První básně publikoval ve Světozoru. Spolu s Alfonsem Muchou a Ladislavem Syllabou se podílel na obnovení svobodného zednářství v Československu. V roce 1898 založil spolu s Janem Vávrou, Gustavem Schmoranzem a členy spolku Máj v Praze divadlo Uranie, umístěné u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství zprvu na pražském Výstavišti, později přenesené do pivovarské zahrady v Holešovicích. Celý svůj další život pak věnoval divadlu, působil mnoho let jak v Národním divadle, tak v Městském divadle na Královských Vinohradech. Kromě režie i překládal, psal libreta a upravoval divadelní hry pro jevištní provedení. Za první světové války se účastnil prvního odboje. V letech 1918–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, respektive za Československou národní demokracii z ní vzniklou. Za druhé světové války byl spoluzakladatelem odbojové organizace Prozatímní revoluční národní výbor. Po odhalení skupiny byl uvězněn a do doby osvobození rep...

Více od autora