Eduard Petiška: Příběhy tisíce a jedné noci

Eduard Petiška, Josef Kadlec
Příběhy tisíce a jedné noci

1971 | Nakladatelství Mladá fronta

Tisíc a jedna noc je středověká arabská anonymní sbírka lidových pohádek, bajek, anekdot a dalších příběhů, která vznikala zhruba od 7. do 16. století a která podává věrný obraz společenských poměrů, mravů a zvyklostí tehdejšího arabského světa.

Všechny pohádky a příběhy Tisíce a jedné noci jsou vypravovány běh…em tzv. rámcového příběhu, jehož hlavními postavami jsou král Šahriár a dívka jménem Šahrazád. Šahriár byl kdysi oklamán svou manželkou, která se v době jeho nepřítomnosti milovala se svými otroky. Nechal ji i otroky popravit a zanevřel na ženy, o kterých byl přesvědčen, že žádná z nich nevydrží být v manželství věrná. Oženil se proto každý den s jednou pannou, strávil s ní noc, zbavil ji panenství a ráno ji nechal popravit. Po třech letech tak nezbylo v jeho městě žádně děvče, se kterým by se mohl oženit. Když Šahrijár nakázal svému vezírovi aby mu přivedl další dívku, marně a se strachem z krále bloudil vezír městem. Když přišel domů, poznala jeho dcera, že má starosti. Otec jí vše vypověděl a ona se nabídla, že se stane královou další ženou. Její otec s tím nesouhlasil, ale Šahrazád se nedala odradit. Požádala však svou sestru, ať jejím jménem požádá krále, zda-li mu večer smí vyprávět příběh. Šahrijár souhlasil a tak Šahrazád vyprávěla králi po dobu tisíce a jedné noci příběhy, které byly tak dlouhé, že nikdy nekončily se svítáním, přičemž král byl vždy zvědav na pokračování. Když Šahrazád své vyprávění, během kterého porodila králi tři syny, dokončila, nechal jí Šahrijár pro její moudrost, věrnost a lásku k němu na živu.

Nejrozsáhlejší a literárně nejhodnotnější částí knihy jsou pohádkové příběhy s množstvím nadpřirozených bytostí, čarodějných předmětů, kouzel a zaklínadel, další velkou část tvoří dobrodružné, cestopisné a rytířské příběhy. Anekdoty, bajky a mravoličná vyprávění bývají většinou zakomponovány do větších celků. K nejznámějším příběhům u nás patří:

- Pohádka o ebenovém koni,
- Dobrodružství Sindibáda Námořníka,
- Pohádka o Džaudarovi a jeho bratrech,
- Alí Baba a čtyřicet loupežníků,
- Pohádka o Abdalláhovi Zemském a Abdalláhovi Mořském,
- Pohádka o Abú Kírovi a Abú Sírovi,
- Aládín a kouzelná lampa. Tisíc a jedna noc je středověká arabská anonymní sbírka lidových pohádek, bajek, anekdot a dalších příběhů, která vznikala zhruba od 7. do 16. století a která podává věrný obraz společenských poměrů,… mravů a zvyklostí tehdejšího arabského světa.

Všechny pohádky a příběhy Tisíce a jedné noci jsou vypravovány během tzv. rámcového příběhu, jehož hlavními postavami jsou král Šahriár a dívka jménem Šahrazád. Šahriár byl kdysi oklamán svou manželkou, která se v době jeho nepřítomnosti milovala se svými otroky. Nechal ji i otroky popravit a zanevřel na ženy, o kterých byl přesvědčen, že žádná z nich nevydrží být v manželství věrná. Oženil se proto každý den s jednou pannou, strávil s ní noc, zbavil ji panenství a ráno ji nechal popravit. Po třech letech tak nezbylo v jeho městě žádně děvče, se kterým by se mohl oženit. Když Šahrijár nakázal svému vezírovi aby mu přivedl další dívku, marně a se strachem z krále bloudil vezír městem. Když přišel domů, poznala jeho dcera, že má starosti. Otec jí vše vypověděl a ona se nabídla, že se stane královou další ženou. Její otec s tím nesouhlasil, ale Šahrazád se nedala odradit. Požádala však svou sestru, ať jejím jménem požádá krále, zda-li mu večer smí vyprávět příběh. Šahrijár souhlasil a tak Šahrazád vyprávěla králi po dobu tisíce a jedné noci příběhy, které byly tak dlouhé, že nikdy nekončily se svítáním, přičemž král byl vždy zvědav na pokračování. Když Šahrazád své vyprávění, během kterého porodila králi tři syny, dokončila, nechal jí Šahrijár pro její moudrost, věrnost a lásku k němu na živu.

Nejrozsáhlejší a literárně nejhodnotnější částí knihy jsou pohádkové příběhy s množstvím nadpřirozených bytostí, čarodějných předmětů, kouzel a zaklínadel, další velkou část tvoří dobrodružné, cestopisné a rytířské příběhy. Anekdoty, bajky a mravoličná vyprávění bývají většinou zakomponovány do větších celků. K nejznámějším příběhům u nás patří:

- Pohádka o ebenovém koni,
- Dobrodružství Sindibáda Námořníka,
- Pohádka o Džaudarovi a jeho bratrech,
- Alí Baba a čtyřicet loupežníků,
- Pohádka o Abdalláhovi Zemském a Abdalláhovi Mořském,
- Pohádka o Abú Kírovi a Abú Sírovi,
- Aládín a kouzelná lampa.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	202 , 16 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jaroslav Kadlec
Edice:	166. svazek ed. 166. svazek ed. Máj
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 7. 2025 11:24
Číslo položky:	1288319

O autorech

Eduard Petiška

Eduard Petiška byl český spisovatel, autor více než devadesáti titulů. Jeho knihy byly přeloženy do několika desítek jazyků a staly se populární i v zahraničí. Celkové prodeje jeho děl přesáhly hranici osmnácti milionů kusů. Mezi jeho nejznámější díla patří Staré řecké báje a pověsti a příběhy o Krtkovi. Eduard Petiška je otec spisovatele Martina Petišky. Petiška zasáhl do mnoha žánrů jako básník, romanopisec, povídkář, novelista, autor knih pro děti a mládež, dramatik, teoretik dětské literatury a překladatel. Od roku 2013 vycházejí jeho díla také v elektronické podobě v edici sebraných spisů Eduarda Petišky, z nichž jsou některá k dispozici zdarma ke stažení a řadí se k nejstahovanějším českým e-knihám. Jeho dílo bylo vyznamenáno řadou cen, byla po něm nazvána planetka. Pocházel z rodiny s bohatou kulturní tradicí. Od dětství používal dva mateřské jazyky, češtinu a němčinu. To mu umožnilo, v letech zákazu publikování, vytvořit rozsáhlé překladatelské dílo. Jeho otec František Petíška byl poštovním úředníkem v Praze. Prošel první světovou válkou, v níž léta strávil v Rusku, uměl krásně vyprávět a byl velkým čtenářem i milovníkem knih. Byl spolužákem Jaroslava Haška, se kterým sedal v lavici . Později pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně spolu s Franzem Kafkou a účastnil se předčítání Kafkových prací v kroužku jeho prvních posluchačů. Matka Adéla, rozená Adeline Winandt provozovala v Praze na Novém Městě v ulici Na rybníčku čp. 1640/II obchod s konfekcí poté, co se ve dvaceti letech vzdala zamýšlené dráhy operní pěvkyně. Z její strany rodu zřejmě vzešly umělecké sklony i na syna. Psala verše i prózu. Její otec Franz byl litografem v Berlíně a jeho dědeček pocházel ze staré nizozemsko-německé malířské rodiny; matka Františka Fa...

Více od autora

Josef Kadlec

Narodil se na předměstí Plzně v rodině zedníka, sečtělého obdivovatele ruské klasické literatury. V Plzni Kadlec studoval reálku , 1937–38 byl archivářem a 1939–41 kresličem v plzeňských Škodových závodech; 1942 pracoval jako technický vedoucí v bratrově prodejně aut a motocyklů. 1943–45 byl totálně nasazen v Dessau v závodě Junkers. Už za války se jako samouk intenzivně zabýval ruským jazykem. Hned po osvobození se stal redaktorem nakladatelství Svoboda a působil tam až do roku 1950, zároveň se v tomto období etabloval jako překladatel ruské a sovětské literatury. Zprvu též navštěvoval na FF UK přednášky Bohumila Mathesia, s kterým se osobně sblížil a později úzce spolupracoval při propagaci a vydávání ruské a sovětské literatury. V roce 1951 přešel do měsíčníku Nový život, 1952 se stal tajemníkem Svazu československých spisovatelů pro zahraniční styky. 1953–56 působil jako kulturní rada na čs. velvyslanectví v Moskvě; zde se spřátelil s řadou sovětských spisovatelů . Po návratu řídil týdeník Kultura a revui Světová literatura . 1968–70 byl ředitelem nakladatelství Svoboda, 1970–71 redaktorem v Odeonu a 1972–77 vedoucím redaktorem cizojazyčných časopisů nakladatelství Orbis. Od roku 1978 až po odchod do důchodu v roce 1982 opět působil jako tajemník Svazu čs. spisovatelů pro zahraniční styky.

Více od autora