Karel Rektorys: Přehled užité matematiky

Karel Rektorys, Jaroslav Hájek, Karel Drábek, Václav Pleskot, Miroslav Fiedler, František Kejla, Jaroslav Fuka, Otto Fischer, Bořivoj Kepr, Jindřich Nečas, Emil Vitásek, Květuše Korvasová, František Nožička, Olga Pokorná, Milan Práger, Otto Vejvoda, Václav Vilhelm, Miloslav Zelenka
Přehled užité matematiky

1981 | Státní nakladatelství technické literatury

Kniha je určena nejen matematikům, ale také konzomentům matematiky, zejména inženýrům a přírodovědcům. Podává přehled pojmů, výsledků, metod a vzorců z prakticky všech matematických oborů používaných v aplikacích, od elementární aritmetiky a algebry přes geometrii a diferenciální a integrální počet k diferenciálním a …integrálním rovnicím.Dílo představuje malou knihovnu aplikované matematiky. Kniha je určena nejen matematikům, ale také konzomentům matematiky, zejména inženýrům a přírodovědcům. Podává přehled pojmů, výsledků, metod a vzorců z prakticky všech matematických oborů používaných… v aplikacích, od elementární aritmetiky a algebry přes geometrii a diferenciální a integrální počet k diferenciálním a integrálním rovnicím.Dílo představuje malou knihovnu aplikované matematiky.

Stav

Dobrý

obálka s oděrkami

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, obálka s oděrkami
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	1139
Jazyk:	česky
Edice:	Česká matice technická
Vydání:	Čtvrté, nezměněné vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 3. 2026 8:50
Číslo položky:	1659592

O autorech

Karel Rektorys

Karel Rektorys byl český matematik, který většinu svého života působil na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Na památku jeho pedagogické činnosti uděluje stavební fakulta Medaili prof. Rektoryse, která je udělována jako nejvyšší ocenění jednotlivcům za pedagogickou činnost na této fakultě. Navíc na fakultě existuje i posluchárna prof. Karla Rektoryse. Narodil se 4. února 1923 v Písku, kde také maturoval a poté pracoval na poště. Po II. světové válce zahájil studium na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, které dokončil v roce 1949. Poté pracoval nějaký čas ve Škodových závodech v Plzni a od roku 1954 působil na ČVUT v Praze na fakultě inženýrského stavitelství. V roce 1957 byl jmenován docentem a v roce 1964 se stal profesorem. Jeho vědecká práce byla úzce spojena s řešením praktických problémů. Účastnil se ve skupině vedené prof. Ivem Babuškou např. projektu stavby Orlické přehrady. Na počátku 70. let byl postižen působením normalizačních sil. Zemřel 10. prosince 2004. V roce 1979 obdržel Národní cenu, Zlatou Bolzanovu medaili za rozvoj matematických věd v roce 1983, Zlatou Felberovou medailí ČVUT v Praze v roce 1983. V roce 1987 byl jmenován čestným členem Jednoty českých matematiků a fyziků. Od 1989 byl členem korespondentem ČSAV. V roce 1997 obdržel Medaili Josefa Hlávky. Jeho jméno nese planetka číslo 40 459-1999 RK 43. Byl vedoucím autorského kolektivu známé knihy Přehled užité matematiky. Je autorem publikací Variační metody v inženýrských problémech a problémech matematické fyziky, Metoda časové diskretizace a parciální diferenciální rovnice a Co je a k čemu je vyšší matematika.

Více od autora

Jaroslav Hájek

Jaroslav Hájek byl český matematik. Patřil mezi nejvýznamnější světové teoretické statistiky. Jaroslav Hájek vystudoval obor statisticko-pojistné inženýrství na fakultě speciálních nauk ČVUT Praha a v roce 1950 úspěšně ukončil toto studium získáním inženýrského titulu. V roce 1955 získal titul CSc. za práci Příspěvky k teorii statistického odhadu, vedoucí této práce byl prof. Josef Novák. Roku 1963 získal titul DrSc; v témž roce se habilitoval na Matematicko–fyzikální fakultě Karlovy univerzity, v roce 1966 byl na této fakultě jmenován profesorem. Roku 1973 mu byla udělena státní cena Klementa Gottwalda za práce o asymptotické teorii pořadových testů. Zemřel ve věku 48 let po transplantaci ledvin. Vychoval novou generaci odborníků v matematické statistice jako jsou: a další. Jaroslav Hájek je autorem 57 odborných článků týkajících se zejména: Známé jsou i některé další Hájkovy výsledky, které nelze zahrnout do žádné z uvedených oblastí; jmenujme např. Hájkovu–Rényiho nerovnost. Tento článek obsahuje text ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Karel Mačák.

Více od autora