Géza Včelička
Pražské tajemství

1955 | Nakladatelství Československý spisovatel

Historky a fota staropražské čtvrti Na Františku a okolí.
Dílo naplněné láskou ke staré Praze a jejímu lidu, kniha spojující formu kulturně historické reportáže s lyrickými vzpomínkami na zážitky vlastního autorova dětství, prožitého v prvních letech našeho století v chudobné pražské čtvrti Na Františku.

Včel…ičkova kniha je něco jako stará fotografie. Jejím vlastním tématem je nostalgie zaniklých míst, na něž se rozpomíná v příbězích z dětství, v popisech uliček, které byly zbořeny v různých dobách, ať už v době proslulé pražské asanace na přelomu 19. a 20. století, či později, v době druhé světové války. Ocitneme se na místech s pozoruhodnými názvy charakterizující křivolakost zákoutí jako Myší díra, před domy s ponurými názvy jako U černé ruky, u vltavského břehu, na němž ještě nebylo vybudováno nábřeží, jak je známe dnes, který ale v té době ještě spojoval s druhým břehem Vltavy řetězový most Františka Josefa I.. Představu dokreslují reprodukce dochovaných fotografií, které podtrhují dokumentární charakter knihy, zatímco onen poetický rozměr může pokračovat v našem snění o dávných časech.
Historky a fota staropražské čtvrti Na Františku a okolí.
Dílo naplněné láskou ke staré Praze a jejímu lidu, kniha spojující formu kulturně historické reportáže s lyrickými vzpomínkami na zážitky v…lastního autorova dětství, prožitého v prvních letech našeho století v chudobné pražské čtvrti Na Františku.

Včeličkova kniha je něco jako stará fotografie. Jejím vlastním tématem je nostalgie zaniklých míst, na něž se rozpomíná v příbězích z dětství, v popisech uliček, které byly zbořeny v různých dobách, ať už v době proslulé pražské asanace na přelomu 19. a 20. století, či později, v době druhé světové války. Ocitneme se na místech s pozoruhodnými názvy charakterizující křivolakost zákoutí jako Myší díra, před domy s ponurými názvy jako U černé ruky, u vltavského břehu, na němž ještě nebylo vybudováno nábřeží, jak je známe dnes, který ale v té době ještě spojoval s druhým břehem Vltavy řetězový most Františka Josefa I.. Představu dokreslují reprodukce dochovaných fotografií, které podtrhují dokumentární charakter knihy, zatímco onen poetický rozměr může pokračovat v našem snění o dávných časech.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	219 s., 32 s. obr. příl. +
Jazyk:	česky
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Dílo Gézy Včeličky
Vydání:	Vyd. 3, v Československém spisovateli první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 3. 2026 8:52
Číslo položky:	1671849

O autorovi

Géza Včelička

Géza Včelička, vlastním jménem Antonín Eduard Včelička , byl český levicový novinář, reportér, spisovatel , cestovatel, trampský organizátor a malíř. Géza Včelička byl druhým synem sklepníka Eduarda Včeličky a švadleny Marie, rozené Plassové . Svatba rodičů se konala v roce 1900, až po narození staršího bratra Ladislava . Ten se v roce 1919 utopil. Rodina se často stěhovala, trvale se zabydlel až v nábřežní chudinské čtvrti Na Františku, v blízkosti pražského Anežského kláštera. Místo se opakovaně objevovalo v jeho tvorbě. Na přání otce se vyučil číšníkem a pracoval v různých kavárnách. Po absolvování jednoroční obchodní školy pracoval 6 let jako praktikant a skladník v továrně na kovové zboží. V roce 1926 onemocněl plicní chorobou a po léčbě v sanatoriu se dále živil jen příležitostnou prací a jako redaktor. Géza Včelička se aktivně zapsal do historie předválečného trampského hnutí, kde patřil k levicovému křídlu. Zájem o jeho názory vzrostl až v době platnosti tzv. Kubátova zákona . Stejně jako trampové soustředění kolem Boba Hurikána i trampové levicového křídla Gézy Včeličky organizovali nezávisle protesty proti této vyhlášce. Mnohem více trampských osad tehdy vyjadřovalo podporu Včeličkovu křídlu. Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován, Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se k trampingu hlásil a tehdejší pronásledování trampingu těžce nesl. V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping. Je velmi pravděpodobné, že přispěl k tolerantnějšímu přístupu státních složek k trampingu. V letech 1928 cestoval do Bulharska a ...

Více od autora