Hodnocení knihy

Pražská asanace - k 100 výročí vydání asanačního zákona pro Prahu.

Jiří Hrůza

Muzeum hlavního města Prahy | 1993

Kategorie:

Umění a architektura 13515x

Architektura 1702x
Geografie, cestopisy a místopis 8512x

Pragensie 771x

Štítky:

Dostupnost:	Vyprodáno
Vazba:	Brožovaná s obálkou
Počet stran:	137, 1 vol. barev. pl
Jazyky:	česky
Edice:	93. svazek ed. Acta Musei Pragensis 2x
ISBN:	80-85394-01-04
Vydáno v:	Praha
Náklad:	2 000 ks
Vystaveno:	pá 29. dubna 2022 8:38
Číslo položky:	323801

Popis
Komentáře

K 100. výročí vydání asanačního zákona pro Prahu. Monotematický sborník Acta Musei Pragensis z roku 1993 byl vydán u příležitosti 100. výročí zákona, který umožnil radikální přestavbu centrálních čtvrtí Prahy na přelomu 19. a 20. století. Přináší šest statí na téma asanace. Dva úvodní články Pražské proměny (J. Hrůza) a Židovské Město pražské (A. Pařík) zasazují problematiku pražské asanace do širších souvislostí. Příspěvek vídeňského prof. R. Wurzera přibližuje projednávání a schvalování zákona v říšské radě. Historii boje za zachování starobylého rázu Prahy ve stručném přehledu představuje M. Benešová. Jádrem sborníku je příspěvek K. Bečkové Asanace - zatracovaný i obdivovaný projekt obce Pražské, který sleduje průběh akce z hlediska jejího iniciátora a realizátora. Závěrečný článek S. Voděry Architektonicko-urbanistické zhodnocení výsledků asanace shrnuje výsledky asanačího působení v Praze. Sborník obsahuje i seznam domů asanačního obvodu s číslem popisným a rokem zbourání, text doplňují dobové fotografie a plán asanačního obvodu staroměstského a josefského.

Komentáře ke knize

Jiří Hrůza 15x

Jiří Hrůza byl český urbanista, který se významně podílel na územním plánování Prahy v 2. polovině 20. století. Dlouhodobě působil v Útvaru hlavního architekta. V 60. letech 20. století byl spoluautorem územního plánu pražsko-středočeské aglomerace. V letech 1971–1990 zastával post vedoucího projektanta územního plánu Prahy. Byl rovněž aktivní jako vysokoškolský učitel. V roce 1967 patřil mezi hlavní osobnosti pražského Mezinárodního kongresu architektů . V roce 1968 hostoval na univerzitě v Detroitu, v 70. letech 20. století zpracovával pro OSN rozvojový plán Srí Lanky. V roce 1976 mu Vídeňská univerzita udělila Herderovu cenu za přínos k rozvoji teorie urbanismu. V roce 1994 se stal členem Rady starších mezinárodního sdružení urbanistů ISOCARP, na jehož vzniku se podílel. Dlouhodobě působil v Ústavu urbanismu ČVUT. Publikoval četné odborné studie i populární monografie o architektuře a urbanismu .