Petr Hajn je český právník a vysokoškolský pedagog, který je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1954 až 1959. Po dokončení svých studií pracoval ve Škodě Plzeň jako podnikový právník. V roce 1967 získal titul doktor práv. Od roku 1972 je vyučujícím na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a v letech 1975–2001 vedl tamní katedru hospodářského práva, která byla později přejmenována na katedru práva obchodního. V roce 1974 získal titul docent, v roce 1982 byl pak jmenován profesorem. V roce 2008 se stal Právníkem roku v oboru právo duševního vlastnictví. Napsal řadu vysokoškolských učebnic i jiných odborných textů, které se věnují zejména problematice nekalé soutěže a reklamy, ale též sbírky svých esejí, např. Jak se píší knihy aneb lehkovážná vyprávění o vážné literatuře. Profesor Hajn též působí jako advokát a člen Etického panelu České televize.

JUDr. Roman Horáček, Ph.D., je soudcem a předsedou specializovaného senátu Vrchního soudu v Praze se zaměřením na práva průmyslová a dlouholetým bývalým pracovníkem Úřadu průmyslového vlastnictví. Je interním členem katedry průmyslového vlastnictví na Metropolitní univerzitě Praha, kde dlouhodobě vyučuje tuto oblast práva.

Šarlih Karel , vl.jm. Karel Čada * 8.8.1882 Včelná pod Boubínem + 18.4.1916 Vídeň Prozaik a dramatik, významný překladatel z maďarštiny. Jeho otec byl správcem schwarzenberské pily ve Včelné, později správcem na zámku v Křešťovicích. Šarlih nedokončil gymnaziální studia, po absolvování kadetní školy působil jako důstojník v maďarských a haličských posádkách. Za války se účastnil bojů v Karpatech. Od r. 1905 pravidelně přispíval do Moderní revue a dalších časopisů. Knižně vydal soubory povídek Tvrdošíjní iluzionisté , Erotické dobrodružství Nikity Ochalčuka a Úšklebky sexu . Pořadatelem jeho Spisů byl básník a teoretik ruralismu Jan V. Sedlák. Těžiště Šarlihovy tvorby představují prózy s erotickou tematikou, které jsou často situovány do vojenského prostředí. Navzdory jejich látce je však nelze jednoduše charakterizovat jako barvotiskový erotický brak. V autorových výrazových prostředcích lze identifikovat postupy připomínající naturalismus či dekadenci , v některých groteskně vyhrocených scénách dokonce i prvky expresionismu. Patrné jsou také vypravěčovy vhledy do psychologie postav a snaha analyzovat jejich chorobné pohnutky. Šarlihovy texty bývají pro svou stylovou kultivovanost přiřazovány rovněž k dobovému novoklasicismu. Lucie Malá