Obsáhlá práce ukazuje, jak různá období pojímala Prahu jako malířský objekt (kdy zobrazení Prahy sloužilo jen reportáži a kdy se v něm objevují skutečné umělecké počiny), i jak vyobrazení Prahy zároveň fungují jako obrazový doklad stavebního vývoje města až do poloviny 19. stol., kdy tuto funkci přejímá fotografie. Ilustrace jsou řazeny chronologicky, uvnitř jednotlivých časových oblastí bylo postupováno od celku města k jeho detailům. Mimo veduty jsou reprodukovány i pro jednotlivá období charakteristické interiéry, žánry, slavnostní výjevy a lidové zábavy. - V úvodní studii autor zkoumá příčiny a podněty k zobrazování Prahy; pojem, hmotný i formální obsah a vývoj krásy Prahy; vztah pražské veduty k historické vědě, uměleckou cenu pražského ikonografického materiálu, místo pražské veduty ve vývoji umění v Čechách, poměr originálu ke grafické reprodukci, stafáž veduty (lidské postavy domalované pro oživení obrazu), stanoviště pražských vedutářů (místo, odkud Prahu zobrazovali); dějiny obrazu Prahy (1493-1930) na podkladě vývoje evropského krajinářství a veduty. Studii uzavírá soupis literatury a ikonografického materiálu o Praze. - Na soubor velkoformátových reprodukcí (Praha středověká, renesanční, barokní, empírová, romantická, Praha 2. pol. 19. a 20. stol.) navazuje popisný katalog všech uvedených děl. Závěr knihy tvoří rejstřík vyobrazených objektů, soupis sbírek, z nichž bylo čerpáno, a jmenný rejstřík.