Arne Novák
Praha barokní

1947 | Nakladatelství František Borový

Esej významného literárního historika a kritika se pokouší na základě studia výtvarných forem kulturně psychologicky postihnout barokní duši Prahy. Esej významného literárního historika a kritika se pokouší na základě studia výtvarných forem kulturně psychologicky postihnout barokní duši Prahy.

Stav

Mírně opotřebená

knižní blok volně

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, knižní blok volně
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	35 s., [31] obr. příl
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Sudek
Vydání:	4. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 1. 2024 10:21
Číslo položky:	731547

O autorovi

Arne Novák

Arne Novák, vlastním jménem Arnošt František Marie Novák , byl český výtvarný a literární historik a kritik, bohemista a germanista. Pocházel ze sedmi dětí středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Všech šest jeho sourozenců předčasně zemřelo, většinou ve věku mladé dospělosti. Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1895 v Praze. Maturoval v roce 1898. V letech 1898–1902 studoval germanistiku a bohemistiku na Universitě Karlově. V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně, roku 1904 na univerzitách v Mnichově a Heidelbergu. Působil jako středoškolský profesor v Praze a Kutné Hoře. V roce 1906 se habilitoval na Univerzitě Karlově jako docent německé literatury a roku 1910 rozšířil svou habilitaci i na dějiny literatury české. V roce 1920 se stal řádným profesorem české literatury na Masarykově universitě v Brně. V roce 1921 natrvalo přesídlil do Brna. V letech 1924–1925 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dvakrát, v letech 1938 a 1939, byl zvolen rektorem Masarykovy university. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU. Jeho zásluhy ve vědních oborech dějiny české a německé literatury byly oceněny řádným členstvím v České akademii věd a umění , členem Královské české společnosti nauk se stal 14. ledna 1931, v červnu 1936 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Od roku 1921 působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Byl činný také v časopisech Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy aj. Dne 7. července 1908 se v Praze oženil s Jiřinou Novákovou, rozenou Haaszovou , dcerou překladatele Jaroslava Haasze . Manželům Novákovým zemřel po nemoci v roce 1927 syn Radovan, student 2. třídy gymnázia. Byl velmi vzdělaný. V jeho díle je patrný nadhled, velký přehled, ale i analytické a hodnotící schopnosti. Jeho názory ovlivnili ...

Více od autora