Sergej Matvejevič Štemenko
Pracoval som v generálnom štábe

1976 | Nakladatelství Pravda

V druhej knihe spomienok pripomína armádny generál udalosti spojené s rozsiahlou vojenskou činnosťou Červenej armády pri oslobodzovaní Poľska, Bulharska, Rumunska, Juhoslávie, Rakúska a Československa v posledných rokoch druhej svetovej vojny. Samostatné kapitoly venuje charakteru a zvláštnostiam práce štábov a zamýšľa… sa nad ich úlohou vo Veľkej vlasteneckej vojne i nad vlastnosťami vojvodcov. Spomienky dopĺňa časový prehľad oslobodenia miest ZSSR a európskych krajín Červenou armádou, mapky a dokumentárne fotografie. V druhej knihe spomienok pripomína armádny generál udalosti spojené s rozsiahlou vojenskou činnosťou Červenej armády pri oslobodzovaní Poľska, Bulharska, Rumunska, Juhoslávie, Rakúska a Československa… v posledných rokoch druhej svetovej vojny. Samostatné kapitoly venuje charakteru a zvláštnostiam práce štábov a zamýšľa sa nad ich úlohou vo Veľkej vlasteneckej vojne i nad vlastnosťami vojvodcov. Spomienky dopĺňa časový prehľad oslobodenia miest ZSSR a európskych krajín Červenou armádou, mapky a dokumentárne fotografie.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	487 s., [64] s. obr. příl
Jazyk:	slovensky
Edice:	Memoáre
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	27. 1. 2026 18:12
Číslo položky:	1551739

O autorovi

Sergej Matvejevič Štemenko

Sergej Matvejevič Štemenko byl sovětský generál druhé světové války, náčelník generálního štábu Sovětské armády v letech 1948–1952, člen komunistické strany. Pocházel z kozácké rodiny. Po škole odešel v roce 1924 za příbuznými do Moskvy, zde se živil příležitostnými pracemi. O dva roky později, v 19 letech, vstoupil do Rudé armády. V armádě střídal studium a službu u útvarů. Jeho kariéra nabrala rychlost v roce 1937, kdy se stal velitelem elitní tankové jednotky. V roce 1938 byl, přes svůj rozhodný odpor, vybrán ke studiu na Akademii generálního štábu. V září 1939 byl s dalšími posluchači přidělen ke štábu Ukrajinského frontu, který obsadil západní Ukrajinu. Po skončení studia byl umístěn do generálního štábu. Zde sloužil v blízkovýchodním oddělení, po začátku války přechodně v jihozápadním. Od června 1942 vedl blízkovýchodní směr . Od konce roku 1942 zastupoval často se střídající náčelníky operační správy, v květnu 1943 byl postaven do jejího čela. V nyní už stabilizovaném vedení generálního štábu, které zůstalo beze změn do konce války, zaujal de facto druhé místo za Antonovem, 1. zástupcem náčelníka . Společně se svými zástupci A. A. Gryzlovem a N. A. Lomovem zpracovával plány a podílel se na přípravě prakticky všech akcí Rudé armády v druhé polovině války. Doprovázel Stalina na Teheránskou konferenci. Působil jako vedoucí štábu u představitelů Stavky na frontách, v dubnu – květnu 1943 v Severokavkazském frontu u G. K. Žukova, koncem roku 1943 v Přímořské armádě u Vorošilova, v únoru – březnu 1944 v 1. a 2. pobaltském frontu u Timošenka. Dozíral jako představitel Stavky na přípravu ofenzív v dubnu 1944 u Západního frontu, v červnu 1944 2. běloruském frontu, v červenci 1944 3. pobaltském frontu. Vrcholu kariéry dosáhl v roce 1948, k...

Více od autora