Jaromír Jech
Povídá babička povídačku

1969 | Nakladatelství Albatros

Soubor pohádek z Kladska, které odborník, folklorista, podle místních lidových pohádkářů převypravuje pro děti, tj. překládá do spisovného jazyka a rozvíjí pasáže dětem málo srozumitelné. Základ tvoří pohádky, v nichž vystupují zvířata, dále pak jsou zde vyprávění žertovná, pověsti, démonologická podání, příběhy velmi …známé nebo naopak příběhy neobvyklé, zcela neznámé. Jde podle autora o pestrou všehochuť, kde se základní pohádkové bohatství české snoubí s působením folklóru německého a s vlivy lidové tradice polské. Soubor pohádek z Kladska, které odborník, folklorista, podle místních lidových pohádkářů převypravuje pro děti, tj. překládá do spisovného jazyka a rozvíjí pasáže dětem málo srozumitelné. Základ tvoří… pohádky, v nichž vystupují zvířata, dále pak jsou zde vyprávění žertovná, pověsti, démonologická podání, příběhy velmi známé nebo naopak příběhy neobvyklé, zcela neznámé. Jde podle autora o pestrou všehochuť, kde se základní pohádkové bohatství české snoubí s působením folklóru německého a s vlivy lidové tradice polské.

Stav

Dobrý

vazba lehce povolená, knižní blok drží, stránky s flíčky, ohnuté desky, neautorský podpis

Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (19. 5. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý, vazba lehce povolená, knižní blok drží, stránky s flíčky, ohnuté desky, neautorský podpis
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	165 s., [8] barev. obr. příl
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Skála
Vydání:	2., upr. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 3. 2025 11:0
Číslo položky:	1186170

O autorovi

Jaromír Jech

Jaromír Jech byl český folklorista, etnograf, literární vědec, germanista, akademik ČSAV a spisovatel. Byl jedním z předních představitelů české folkloristiky druhé poloviny 20. století. Po absolvování gymnázia v Benešově studoval od roku 1937 slavistiku a germanistiku na Filozofické fakultě UK, kde se postupně začal profilovat jako literární vědec a dialektolog. Jeho studia však na několik let přerušilo uzavření vysokých škol během Druhé světové války. Po osvobození získal stipendium, které mu umožnilo studium ve švýcarské Basileji. V roce 1946 získal aprobaci jako středoškolský profesor a po dalších třech letech obhájil disertační práci, která se zabývala lidovou mluvou na Benešovsku. Následující léta působil jako pedagog na různých gymnáziích, obzvláště pak na gymnáziu v Říčanech u Prahy. Krátce po založení Československé akademie věd se stal odborným pracovníkem Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde zastával mimo jiné funkci vedoucího slovesně folkloristického oddělení. Po odchodu Jiřího Horáka v roce 1964 se ujal předsednictví celého Ústavu. Byl také předsedou celostátní oborové komise pro etnografii a folkloristiku a předsedou pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru národopisu. V roce 1972 musel z politických důvodů odejít z pozice předsedy Ústavu pro etnografii a folkloristiku do nuceného důchodu. Nadále však působil v ČSAV, přešel totiž do Ústavu pro českou a světovou literaturu. Mimo jiné působil jako dlouholetý redaktor v etnologickém časopise Český lid. Byl zakládajícím členem světové organizace badatelů pro lidové vyprávění , kde po určitou dobu vykonával také funkci člena předsednictva, nebo také mezinárodní etnografické organizace International Society for Ethnology and Folklore. Účastnil se řady mezinárodních konferencí a kongresů a byl spoluautorem mezinárodních vydání zápoadoslovanských pohádek a západoslovanského...

Více od autora