Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti / Od vydání knihy "Poutní místa jižních Čech. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti" uplynulo sedm let a veškerý náklad je již rozebrán. Z toho důvodu autor zpracoval doplněné a opravené texty na základě nových poznatků a sestavil je do této knihy s podobným, ale přesnějším názvem "Poutní místa českobudějovické diecéze. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti". Sledovaná oblast se totiž zcela kryje s územím, vymezeným hranicemi českobudějovické diecéze k roku 2012. Českobudějovická diecéze zahrnuje celkem deset vikariátů: České Budějovice-město, České Budějovice-venkov, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Písek, Prachatice, Strakonice, Sušice-Nepomuk a Tábor. Vikariáty Pelhřimov, Písek, Tábor a Sušice-Nepomuk přesahují hranice Jihočeského kraje. Ve vztahu k poutním místům jsou uvedeny milostné obrazy a sochy, jejichž kopie jsou podchyceny i v objektech, které nejsou poutní. Kromě poutních míst je zde opět věnována pozornost tzv. místům zvláštní zbožnosti, drobným sakrálním objektům na území měst, obcí i v krajině, u nichž byla pravidelně sloužena mše svatá nebo se konaly pobožnosti. Podobně jsou zmíněna místa se vztahem k životu světce či osoby, zemřelé v pověsti svatosti, a rovněž lokality se zvláštní úctou k relikviím. V úvodních odstavcích hesel, charakterizujících obce, byly ponechány údaje o počtu obyvatel římskokatolického vyznání (uváděny ve zkrácené formě jako počet "katolíků" v procentech) z roku 2001, neboť tyto výsledky lze považovat za reprezentativnější než výsledky posledního Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011, kdy byla odpověď na otázku náboženského vyznání nepovinná. Tyto údaje nejsou zaznamenány u menších osad, které jsou součástí sousedních obcí. Ve vybraných lokalitách, v nichž se roku 1921 přihlásilo větší množství lidí k nově založené církvi československé, jsou uvedeny i tyto údaje, neboť dokreslují charakter obce. Počet obyvatel římskokatolického vyznání (zde zkráceně jako počet "katolíků") z předchozích sčítání, zvláště z roku 1921, je zachycen jen u měst a některých obcí, kde bylo pestřejší náboženské složení obyvatelstva. Podobně i národnost německá je uváděna jen ve vybraných případech, většinou jejího vyššího zastoupení. Německé názvy jsou důsledně citovány u těch obcí, které měly do roku 1945 většinu německého obyvatelstva. Z důvodu rozšíření textové i obrazové složky nosné encyklopedické části je v této knize vypuštěna přídavná část s vybranými poutními místy z širšího okolí českobudějovické diecéze, která byla uvedena ve vydání z roku 2006.