Knihy
Filozofie a náboženství
Islám
Jan
Postilla Jana Rokycany

Jan, Jan Rokycana
Postilla Jana Rokycany : Díl I

1928 | Nakladatelství Komise pro vydávání Pramenů náboženského hnutí českého

Historická sbírka kázání je provázena bohatým poznámkovým aparátem. Historická sbírka kázání je provázena bohatým poznámkovým aparátem.

Součástí souboru:

Postilla Jana Rokycany 1928 (2 sv. (864, 1168 s.))

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	864
Jazyk:	česky
Editor:	František Šimek
Edice:	16. svazek ed. Sbírka pramenů českého hnutí náboženského ve 14. a 15. století, Sbírka pramenů českého hnutí náboženského ve XIV. a XV. století
Vydáno v:	Praha

O autorech

Jan

Narozen mezi roky 1390-1397 v Rokycanech, zemřel 22. 2. 1471 v Praze. Husitský teolog a politik, psal česky i latinsky, autor polemických traktátů, listů a řečí.

Více od autora

Jan Rokycana

Jan Rokycana, též Jan z Rokycana, i Jan z Rokycan , byl husitský teolog, zvolený arcibiskup kališnické církve. Jan Rokycana se narodil v rodině chudého venkovského kováře. Jako mladý vstoupil do augustiniánského kláštera v Rokycanech, který byl znám svou blízkostí k laickému hnutí devotio moderna. Později odešel studovat do Prahy, kde se v roce 1415 stal bakalářem. Díky své nemajetnosti se jako řada jiných studentů živil v Praze žebráním a při sháňce po almužně u pražských chrámů se také pravděpodobně poprvé setkal s učením a osobou mistra Jana Husa. Postavil se na stranu pražských mistrů, vedenou umírněným utrakvistou Jakoubkem ze Stříbra a v univerzitních disputacích vystupoval obzvláště proti radikálnímu Janu Želivskému, po jehož popravě musel prchnout z Prahy. Proti táboritům vystupoval především na Konopišti roku 1423. Dále pak v Praze vystupoval proti vojevůdci Janu Žižkovi, až mu byl dáván za vinu spor s ním a následná porážka pražských vojsk u Malešova. Ve skutečnosti však bylo především jeho zásluhou, že se po této porážce pražský vojenský svaz s Žižkou v červnu 1424 smířil. Od r. 1427 působil jako Týnský farář a postupně se stává jednotícím prvkem roztříštěného husitského hnutí. Roku 1429 se stal správcem duchovenstva podobojí – tzv. generální vikář arcibiskupství pražského. Roku 1430 se stal mistrem svobodných umění, od r. 1435 působil na univerzitě jako rektor. V prosinci 1432 byl vyslán za pražské mistry na basilejský koncil a stál v čele českého poselstva. Dne 21. října 1435 byl českým sněmem zvolen za arcibiskupa, tato volba však nikdy nedosáhla kanonické platnosti. V této funkci se snažil o smíření všech stran pod obojí, kvůli politickým střetům se Zikmundem Lucemburským a později s jeho zetěm Albrechtem Habsburským mu byla roku 1436 odebrána Týnská fara. Následující léta trávil mimo centrum politického dění v Hradci Králové, kde zůstal až do roku 1448. Při volbě krále zastupoval...

Více od autora