Knihy
Historie
Česká a Slovenská historie
Josef Pekař
Postavy a problémy českých dějin

Josef Pekař
Postavy a problémy českých dějin

1990 | Nakladatelství Vyšehrad

Sborník historických studií, článků a přednášek tvoří průřez dílem jedné z nejvýraznějších osobností české historiografie 1. pol. 20. stol. Sborník historických studií, článků a přednášek tvoří průřez dílem jedné z nejvýraznějších osobností české historiografie 1. pol. 20. stol.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

špinavá obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý špinavá obálka	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 35 Kč
	Stav Dobrý lehce zašpiněná obálka s oděrkami	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 35 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	322 , 2 nečíslované listy obrazových příloh
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070210575
ISBN:	9788070210574
Edice:	Historica
Vydání:	Vydání druhé
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 5. 2024 15:33
Číslo položky:	849146

O autorovi

Josef Pekař

Josef Pekař byl přední český historik přelomu 19. a 20. století, žák Jaroslava Golla, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Spolu s Josefem Šustou byl stěžejním českým představitelem historické vědy první poloviny 20. století. Pocházel ze selského statku v Malém Rohozci. Manželé Josef a Františka Pekařovi měli ještě dalších sedm dětí, které však zemřely v mladém věku na tuberkulózu. Té podlehla i matka. Dětství trávil v Daliměřicích, které se staly součástí Turnova. Oblast Českého ráje byla bohatou inspirací pro výběr témat mnohých jeho děl. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi, které dnes nese jeho jméno, studoval historii v Praze a už roku 1890 článkem v Masarykově Athenaeu dokázal, že název Hrubá Skála se vyskytuje až v 17. století a Rukopis královédvorský je tudíž padělek. Roku 1893 promoval prací Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn, kde ukázal, že se Přemysl Otakar II. o císařský trůn ucházel sám, a to až v letech 1272–1273. Dva semestry strávil v Erlangenu a v Berlíně, pak učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze v Truhlářské. Brzy po roce 1895 se stal autorem Českého časopisu historického , který později po třicet let redigoval. Habilitoval se roku 1897 prací Dějiny Valdštejnského spiknutí , kde Valdštejna ukázal jako váhavého, nicméně zrádce. Téhož roku ostře odmítl protičeský článek německého historika Theodora Mommsena a doložil význam české kultury pro Evropu; jeho odpověď pak ještě několikrát vyšla a byla přeložena do řady jazyků. K jubileu Františka Palackého 1898 napsal přehled české historiografie ve druhé polovině 19. století a řadu článků do Ottova slovníku naučného . Roku 1901 byl jmenován profesorem a ve dvou článcích kritizoval představy o slovanské „zádruze“. V práci Nejstarší kronika česká se pokusil dokázat, že svatováclavs...

Více od autora