Knihy
Beletrie
Ruská literatura
Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin
Pompaduři a pompadurky ; Dějiny jednoho města

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin: Pompaduři a pompadurky ; Dějiny jednoho města

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin, Jiří F Franěk, Julius Dolanský
Pompaduři a pompadurky ; Dějiny jednoho města

1958 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Pátý svazek výboru podává dvě významná Ščedrinova díla. "Pompaduři a pompadurky", vycházející poprvé v českém překladu, otvírají ve 12 satirických povídkách o gubernátorech pompadurech a jejich milostnicíchpompadurkáchpohleddoúřednického života v guberniích v době po rolnické reformě z r. 1861. "Dějiny jednoho města", …psané formou letopisu města Hlupákova, podávají ostrou kritiku celého ruského absolutistického řádu před reformou i poní. Pátý svazek výboru podává dvě významná Ščedrinova díla. "Pompaduři a pompadurky", vycházející poprvé v českém překladu, otvírají ve 12 satirických povídkách o gubernátorech pompadurech a jejich milost…nicíchpompadurkáchpohleddoúřednického života v guberniích v době po rolnické reformě z r. 1861. "Dějiny jednoho města", psané formou letopisu města Hlupákova, podávají ostrou kritiku celého ruského absolutistického řádu před reformou i poní.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	526
Jazyk:	česky
Překladatel:	Petr Křička, Darja Podlipská
Edice:	Knihovna klasiků., 5. svazek ed. 5. svazek ed. Spisy M.J. Saltykova-Ščedrina
Vydání:	Vyd. "Pompaduři a pompaduky" 1., "Dějiny jednoho města" 4.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 11. 2025 17:39
Číslo položky:	1460982

O autorech

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin byl ruský spisovatel a satirik. Ve svém díle, ideově spojeném s tzv. naturální školou útočil proti carství a nevolnictví, odhaloval podstatu měšťáctví či liberalismu a zesměšňoval carskou byrokracii. Nejznámějším z jeho děl je román o mravním úpadku statkářské rodiny nazvaných Panstvo Golovlevových a dále Historie jednoho města. V něm v groteskně satirických obrazech líčí dějiny města Hlupákova, jakéhosi ruského Kocourkova. Když carská cenzura sílila, uchýlil se k jinotajné formě zvířecích bajek a pohádek pro dospělé. Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval gymnázium v Carském Sele a poté nastoupil dráhu úředníka na ministerstvu vojenství. V té době se seznámil s utopickým socialismem. Za názory, které otiskl ve svých prvních pracích, byl v dubnu roku 1848 poslán do vyhnanství do Vjatky , kde byl osm let gubernátorským úředníkem. Po návratu v roce 1855 pracoval jako úředník v Rjazani a v Tveru. V roce 1862 odešel ze státní služby a pracoval jako redaktor časopisu Sovremennik. Po dvou letech pro neshody s vedením redakce odešel zpět do úřední služby. V roce 1868 byl penzionován. Poté spolupracoval s Nikolajem Alexejevičem Někrasovem při vedení časopisu Otěčestvennyje zapiski . Tento časopis po Někrasovově smrti vedl. Vydávání časopisu bylo v roce 1884 zastaveno.

Více od autora

Julius Dolanský

Julius Dolanský, vlastním jménem Julius Heidenreich , byl český a československý literární historik, politik Československé sociální demokracie, později Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Jeho původní jméno bylo Julius Heidenreich. Dne 9. listopadu 1945 si zvolil příjmení Dolanský. Jeho manželkou byla operní pěvkyně, divadelní a hudební referentka a překladatelka Jelena Holečková-Dolanská . V letech 1914–1915 studoval na gymnáziu ve Strážnici a později na gymnáziu v Kroměříži, kde maturoval roku 1922. Absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde se zaměřoval na češtinu, němčinu a slovanskou literaturu. Jeho učitelem byl Arne Novák. V roce 1927 získal doktorát prací na téma Vliv Mickiewiczův na českou literaturu předbřeznovou. V letech 1926–1928 učil na reálce v Brně a v letech 1928–1930 působil jako stipendista na jugoslávských univerzitách v Bělehradě, Záhřebu a Lublani. Pak až do roku 1945 byl profesorem na reálných gymnáziích v Praze. V roce 1933 se habilitoval v oboru srovnávacích dějin slovanských literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde učil jako soukromý docent až do uzavření českých vysokých škol v roce 1939. Už před druhou světovou válkou byl členem Slovanského ústavu a zasedal v redakční radě Ottova slovníku naučného nové doby. Byl rovněž aktivní ve Společnosti pro kulturní a hospodářské styky se SSSR a v Československo-jihoslovanské lize. Za okupace byl kratší dobu vězněn na Pankráci. Po válce byl jmenován profesorem oboru jugoslávských jazyků a literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde učil až do roku 1971. Do zrušení Sokola v roce 1952 byl aktivní i v této organizaci. Působil jako sekční šéf Ministerstva informací. Zabýval se pedagogikou a literaturou. Vydával díla o sovětských spisovatelích. V letech 1952–1963 byl ředitelem Slovanského ústavu Československé akademie věd. Byl členem Českoslove...

Více od autora