Vlasta Javořická: Pokoj lidem dobré vůle

Vlasta Javořická, Václav Kosmák
Pokoj lidem dobré vůle

2013 | Nakladatelství Akcent

Vánoce – nejkrásnější svátky roku – kdo by je neměl rád...
A Štědrý den? Úplně jiný než všechny ostatní dny v roce.
Ten milují především děti.
Ale i dospělí se těší na ono jedinečné kouzlo,
které o Vánocích spojí všechny lidi dobré vůle.
Z pera Václava Kosmáka a Vlasty Javořické
se v patnác…ti prózách ocitnete v jímavé atmosféře
vánoční doby, začtete se do příběhů smutných,
ale i veselých a dojímavých.
Plných radostné naděje, že nám, nám narodil se... Vánoce – nejkrásnější svátky roku – kdo by je neměl rád...
A Štědrý den? Úplně jiný než všechny ostatní dny v roce.
Ten milují především děti.
Ale i dospělí se těší na ono jedinečné kou…zlo,
které o Vánocích spojí všechny lidi dobré vůle.
Z pera Václava Kosmáka a Vlasty Javořické
se v patnácti prózách ocitnete v jímavé atmosféře
vánoční doby, začtete se do příběhů smutných,
ale i veselých a dojímavých.
Plných radostné naděje, že nám, nám narodil se...

Vyberte kus

Stav

Nová

nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 26. 9. 2025

	Stav Nová nová	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 26. 9. 2025	~~229 Kč~~ 189 Kč
	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	119 Kč

O knize

Stav:	nová
Vazba:	pevná
Počet stran:	173
Jazyk:	česky
ISBN10:	8074970019
ISBN:	9788074970016
Editor:	Pavel Kryštof Novák
Edice:	188. svazek ed. 188. svazek ed. Vysočina
Vydání:	Vyd. 2.
Vydáno v:	Třebíč
Vystaveno:	1. 10. 2024 12:18
Číslo položky:	992375

O autorech

Vlasta Javořická

Vlasta Javořická, vlastním jménem Marie Barešová, provdaná Zezulková byla česká spisovatelka, autorka velkého počtu románů a povídek z venkova, jejichž osou jsou především milostné příběhy. Vlasta Javořická pocházela z lékařské rodiny. V jednadvaceti letech se provdala za Františka Zezulku, účetního místní továrny na masné výrobky a vychovala šest dětí . Roku 1912 se s manželem přestěhovala do Tišnova, ale po neúspěšném manželově pokusu založit si zde vlastní podnik se v roce 1916 vrátila zpět do Studené a své rodiště již opouštěla jen výjimečně. Prvotinou Vlasty Javořické byla povídka Splněná tužba, která vyšla roku 1915 v Brněnských ilustrovaných listech, poté publikovala v celé řadě katolických kalendářů a regionálních periodik, později i v celostátních listech vydávaných Československou stranou lidovou (například v deníku Lidová demokracie a brzy začala vydávat i knihy. Psala romány pro dospělé i pro mládež, veršované pohádky, povídky i rozsáhlé vesnické kroniky a v období první republiky patřila k nejoblíbenějším autorům čteným na vesnici. Příjmení svého literárního pseudonymu si zvolila podle hory Javořice, ležící přibližně pět kilometrů severovýchodně od rodné Studené, křestní jméno Vlasta znamenalo práci pro vlast. Po podepsání Mnichovské dohody napsala Javořická dopis Stalinovi, v němž se vyznala ze zklamání z toho, že Sovětský svaz Československu nepomohl: „Zvedám svůj hlas k Tobě, Staline, a volám Tě z dřímoty k výčitkám a k soudu!... A tak zrazeni všemi a opuštěni od všech, vydáni napospas nesmírné titánské přesile, jsme se museli vzdát... Veliký Staline, ukázal jsi se malým! Ze všech spojenců zůstal nám pouze jediný, starý a spravedlivý Bůh“. Zřejmě proto byla po německé okupaci její díla vydávána omezeně a od roku 1946 již vůbec ne. Po roce 1948 ji komunisté dokonce jako vesnickou bohačku při...

Více od autora

Václav Kosmák

Páter Václav Kosmák byl katolický kněz, fejetonista, romanopisec a satirik, autor tzv. kukátek. Páter Václav Kosmák, významný moravský spisovatel a vlastenec, se narodil 5. září 1843 v moravské obci Martínkov čp.76 v domku u školy – mistru krejčímu, kostelníku, Antonínu Kosmákovi a jeho ženě Anežce, rozené Fialové, jako čtvrtý ze šesti dětí. Od dětství měl velký zájem o vzdělávání, proto jej doporučil místní farář František Jedlička na hlavní farskou školu u sv. Jakuba v Jihlavě u učitele Březiny . Pokračoval pak 1854–1862 dál ve studiu na německém gymnáziu v Jihlavě. Mladého Václava Kosmáka ale zastihla v jeho dvaceti letech první životní rána, 12. října 1863 mu zemřela matka. Pro svůj český původ a nedokonalou němčinu zažíval ústrky i ponižování. O svátcích v létě i v zimě chodíval pěšky z Jihlavy 39 km domů do Martínkova. V Jihlavě rád navštěvoval tamní český majáles, kde v něm vzplanul cit vlastenectví. Na tato svá studentská léta vzpomínal v četných črtách a povídkách. Na přání rodičů v roce 1862 vstoupil do brněnského semináře a za kněze byl vysvěcen 4. června 1866. O prázdninách se vydal na cestu do Mariazell. Jeho kněžským povoláním prolíná také činnost buditelská a spisovatelská. Jeho prvním působištěm bylo místo kaplana v Moravských Budějovicích 1866–1868. Zde byl také jedním z prvních členů tamního obrozenecko-vlasteneckého spolku Budivoj, kde působil jako oblíbený recitátor, klavírista a zpěvák. Byl společenský, rád přednášel a zpíval v tamní české Weiglově kavárně. Regionální buditelskou práci vykonával se svým přítelem, advokátem dr. Eduardem Špatinkou. Po dvou letech v Moravských Budějovicích dále působil od 21. srpna 1868 do roku 1869 v Hostimi a od 15. září 1869 do roku 1870 v Biskupicích u Hrotovic. Později byl 1870–1872 administrátorem v Řeznovicích u Ivančic, kde napsal několik úspěšných románů. Protože byl vynikající řečník a vlastenec, byl zván na různá...

Více od autora