František Kožík: Poklady pražské architektury

František Kožík, Bohumír Kozák
Poklady pražské architektury

1965 | Nakladatelství Orbis

Reprodukce padesáti osmi černobílých a čtyř barevných kreseb významných pražských staveb jsou doprovázeny nejnutnějšími uměleckohistorickými údaji a uvedeny předmluvou - básnickým vyznáním lásky ku Praze a její kráse. Úvod František Kožík. Reprodukce padesáti osmi černobílých a čtyř barevných kreseb významných pražských staveb jsou doprovázeny nejnutnějšími uměleckohistorickými údaji a uvedeny předmluvou - básnickým vyznáním lásky ku Pr…aze a její kráse. Úvod František Kožík.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	30, [123]
Jazyk:	česky , německy , anglicky , rusky , francouzsky
Vydání:	I. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 4. 2025 13:16
Číslo položky:	1214866

O autorech

František Kožík

František Kožík byl český spisovatel a esperantista, autor historických a biografických románů aj. Jako textař písní a herec používal pseudonym Jiří Žalman. Školní docházku začal ve válečném roce 1915 na cvičné škole při učitelském ústavu v Kroměříži. Poté v roce 1919 nastoupil na reálné gymnázium v Uherském Hradišti, kde však studoval pouze do roku 1925 a maturoval v roce 1927 již na českém státním reálném gymnáziu v Brně. Posléze studoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, kde v roce 1931 získal titul doktora práv. V letech 1931–1933 byl také posluchačem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a od roku 1928 mimořádným posluchačem brněnské konzervatoře, kde v roce 1931 vykonal absolutorium v oboru režie a dramaturgie. Mezi léty 1933 a 1940 byl rozhlasovým režisérem programu Verda Stacio v Brně, vysílajícího v esperantu, členem herecké skupiny TRAKT, živil se tedy mj. jako dramaturg a herec. Rozhlas vysílal v roce 1935 jeho operetu v esperantu Sur rozoj sternite . V češtině připravil mnoho dalších rozhlasových pořadů, zvláště pro mládež. Méně známou skutečností je, že psal také libreta k operám . Za protektorátu byl dramaturgem propagandistických rozhlasových skečů. 30. dubna 1943 František Kožík o svých zážitcích z cesty do Katyně promluvil v rozhlase. V roce 1948 právě cesty do Katyně využila STB a přinutila Františka Kožíka ke spolupráci. Svazek informátora byl ale založen až v květnu 1957 pod krycím názvem Medard. V devadesátých letech se účastnil podvečerů a besed na výstavách, které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Jeho první manželka Zdeňka Švabíková byla herečka, také členka TRAKTu; ...

Více od autora

Bohumír Kozák

Bohumír Kozák byl český architekt, představitel funkcionalismu, teoretik architektury a ochránce památek. Narodil se na evangelické faře ve Velké Lhotě u Dačic v rodině faráře ThDr. Františka Kozáka . Měl mladší bratry Jana Blahoslava a Ladislava . Ten rovněž vystudoval architekturu a poté spolupracoval se svým bratrem na některých jeho projektech. Dětství prožil v Čáslavi. Vyrůstal ve staré českobratrské rodině, což mu vštípilo svébytný žebříček hodnot, kterým se řídil celý život. V červenci 1920 se oženil s Drahomírou Havelkovou , se kterou měl tři děti. Mezi roky v letech 1903–1909 vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Byl žákem Josefa Schulze a Jana Kouly. Svá studia ukončil získáním titulu doktor technických věd. Po ukončení studia pracoval v ateliérech Josefa Schulze, Jana Kouly, Osvalda Polívky nebo Antonína Balšánka. Pak pracoval jako hlavní architekt ve stavební firmě Václava Nekvasila. V roce 1915 složil zkoušku úředne oprávněného civilního inženýra. Působil rovněž jako redaktor časopisu Stavba. Po první světové válce spoluzaložil projekční ateliér Dušek – Kozák – Máca. Jeho první práce jsou provedeny ve stylu klasicistní secese. Později prošel vlivy dekorativního kubismu aby dospěl k puristickému funkcionalismu. Spolu s akademikem Stanislavem Bechyně vypracoval řadu návrhů na přemostění Nuselského údolí. Nebyl jenom praktik, ale představil se i jako autor knih Architekt na cestách, Mluva pražské architektury, Poklady pražské architektury a řady dalších. Angažoval se v Klubu Za starou Prahu, jehož byl v letech 1963–1976 předsedou. S Emanuelem Pochem vydal v roce 1972 jedno z mimořádně zdařilých pragensií označených jako uměleckohistorický katalog Praha – kamenný sen, ve kterém zúročil svou mimořádnou kreslířskou zdatnost a znalosti historika. Byl zvolen čestným...

Více od autora