Ernest Hemingway, Stanislav Mareš
Pohyblivý svátek

1966 | Nakladatelství Odeon

Hemingwayovy memoáry, ve kterých vzpomíná na dvacátá léta v Paříži, kde se spisovatelé a bohémové scházeli v kavárnách.
Kniha vyšla až posmrtně roku 1964. Autory memoárové črty sugestivně zachycují atmosféru města 20. let minulého století a obsahují i portréty řady osobností uměleckého světa, například Francise Scot…ta Fitzgeralda, Jamese Joyce nebo Ezry Pounda. Hemingway začal dílo psát roku 1957 na Kubě; je to kniha muže, který se v době sílící vnitřní krize ohlíží do let, kdy překypoval životním i spisovatelským elánem. Hemingwayovy memoáry, ve kterých vzpomíná na dvacátá léta v Paříži, kde se spisovatelé a bohémové scházeli v kavárnách.
Kniha vyšla až posmrtně roku 1964. Autory memoárové črty sugestivně zachycují… atmosféru města 20. let minulého století a obsahují i portréty řady osobností uměleckého světa, například Francise Scotta Fitzgeralda, Jamese Joyce nebo Ezry Pounda. Hemingway začal dílo psát roku 1957 na Kubě; je to kniha muže, který se v době sílící vnitřní krize ohlíží do let, kdy překypoval životním i spisovatelským elánem.

Stav

knižní blok v hezkém stavu

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	knižní blok v hezkém stavu
Poznámka:	obálka Zdeněk Chotěnovský
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	205
Jazyk:	česky
Překladatel:	S MAREŠ
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 11. 2019 10:53
Číslo položky:	75990

O autorech

Ernest Hemingway

Ernest Miller Hemingway , anglicky: IPA byl americký spisovatel. Je považován za čelného představitele tzv. ztracené generace. V roce 1953 byl oceněn Pulitzerovou cenou, o rok později pak získal Nobelovu cenu za literaturu. Hemingway byl mistrem krátkých forem v próze a jeho úsporný styl se stal pojmem v moderní světové literatuře. Otec Clarens Ed Hemingway byl lékař, matka Grace se věnovala hudbě a byla velice zbožná. Bydleli v Oak Parku na předměstí Chicaga, chatu pojmenovanou Windermere měli u jezera Walloon na severu Michiganu. Na druhé straně jezera koupili později také usedlost nazvanou Longfieldská farma, kde rodina trávila letní měsíce. Ernest se narodil roku 1899 jako druhý ze šesti dětí – měl ještě čtyři sestry a nejmladšího bratra Leicestra. Matka z něj chtěla mít slušně vychované dítě, jejich vztah byl i v dospělosti komplikovaný. Otec v něm podporoval lásku k přírodě, chodili spolu na lov a rybařit, naučil se tábořit, pomáhal na farmě. Byl fyzicky vyspělý, rád plaval a se spolužáky podnikal pěší túry do okolí. Přestože špatně viděl na jedno oko, byl výborný střelec. Svou sílu předváděl v boxu a jízdách po řece na kánoi. Hrál na violoncello ve školním orchestru. Během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po maturitě odmítl jít na vysokou školu a v říjnu 1917 se stal reportérem kansaského listu Star. Byl pevně rozhodnut stát se spisovatelem. Rok na to odjel do Itálie na italskou frontu první světové války jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. V červnu 1918 se dostal jako řidič sanitky do těžkých bojů u řeky Piavy. Zde byl těžce raněn střepinami z minometu. Přes svá mnohočetná zranění odnesl na zádech do bezpečí italského vojáka, který byl v bezvědomí. Byl prvním Američanem raněným v Itálii a za svůj statečný čin byl vyznamenán italskou stříbrnou medailí. Léčil se v nemocnici v Miláně, kde ...

Více od autora

Stanislav Mareš

Stanislav Mareš byl český prozaik, básník, překladatel a posrpnový exulant. Jeho rodina vlastnila statek v Roztokách u Prahy . V roce 1952 odmaturoval na gymnáziu v Praze. Na vysokou školu nebyl přijat, a tak se živil nejprve jako skladník a později jako úředník ve skladu náhradních dílů firmy Autorenova . V roce 1954 byl přijat na Vysokou školu ekonomickou v Praze, roku 1958 však byl ze studií vyloučen. Jeho divadelní hra Letní semestr , kterou toho roku napsal, a kterou k uvedení původně přijalo Národní divadlo, nesměla být inscenována. Nastoupil poté na vojenskou službu a po jejím absolvování se vrátil do Mototechny. Vysokou školu ekonomickou nakonec dostudoval při zaměstnání, absolvoval roku 1964. V letech 1963–1965 pracoval v agentuře Dilia, od roku 1965 se živil jako překladatel, překládal zejména americkou a anglickou prózu . Pracoval též jako novinář - v roce 1967 se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Sešity pro mladou literaturu. V roce 1965 také vydal knihu povídek Čas milosti. Kritika jeho prozaický styl hodnotila jako úvahový a intelektuální. Po sovětské okupaci v roce 1968 emigroval do Austrálie. Živil se nejprve jako středoškolský učitel, v letech 1971–1980 pracoval a učil na univerzitách ve Wollongongu a v Bathurstu. V roce 1975 vydal v torontském Škvoreckého nakladatelství sbírku básní Báje z Nového světa. I jeho poezie byla označena jako intelektuální a analytická, typickou je pro ni také silná intertextualita.

Více od autora