Eduard Stehlík
Pohraniční pevnosti : Pardubický kraj

2024 | Nakladatelství Tváře, s.r.o.

V polovině třicátých let minulého století zareagovala Česko¬slovenská republika na rostoucí ohrožení ze strany agresivního hitlerovského Německa budováním moderní a výborně vy¬zbrojené armády. Součástí rozsáhlých obranných příprav se po vzoru našeho francouzského spojence stala i výstavba mohutného fortifikačního systé…mu, jenž měl alespoň částečně zmírnit nevýhodu extrémně dlouhých státních hranic ČSR. Jedním z jejich nejdůkladněji opevněných úseků se stalo okolí městečka Králíky na území dnešního Pardubického kraje. Tamní široká kotlina, rozkládající se mezi východním hřebenem Orlických hor a masivem Králického Sněžníku, totiž nepříteli poskytovala ideální místo k průniku jeho divizí do našeho vnitrozemí. Proto zde měl hrozícímu nebezpečí vzdorovat impozantní počet pevnostních objektů. Vedle tří tvrzí to bylo i 38 izolovaných pěchotních srubů rozmístěných mezi Dolní Moravou a Zemskou bránou. Kniha Eduarda Stehlíka „Pohraniční pevnosti 1 – Pardubický kraj“ vypravuje jejich příběh na desítkách unikátních dobových fotografií, z nichž nemalá část dosud nebyla nikdy publikována. V polovině třicátých let minulého století zareagovala Česko¬slovenská republika na rostoucí ohrožení ze strany agresivního hitlerovského Německa budováním moderní a výborně vy¬zbrojené armády. Součást…í rozsáhlých obranných příprav se po vzoru našeho francouzského spojence stala i výstavba mohutného fortifikačního systému, jenž měl alespoň částečně zmírnit nevýhodu extrémně dlouhých státních hranic ČSR. Jedním z jejich nejdůkladněji opevněných úseků se stalo okolí městečka Králíky na území dnešního Pardubického kraje. Tamní široká kotlina, rozkládající se mezi východním hřebenem Orlických hor a masivem Králického Sněžníku, totiž nepříteli poskytovala ideální místo k průniku jeho divizí do našeho vnitrozemí. Proto zde měl hrozícímu nebezpečí vzdorovat impozantní počet pevnostních objektů. Vedle tří tvrzí to bylo i 38 izolovaných pěchotních srubů rozmístěných mezi Dolní Moravou a Zemskou bránou. Kniha Eduarda Stehlíka „Pohraniční pevnosti 1 – Pardubický kraj“ vypravuje jejich příběh na desítkách unikátních dobových fotografií, z nichž nemalá část dosud nebyla nikdy publikována.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	154
Jazyk:	česky
ISBN10:	8088495172
ISBN:	9788088495178
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Pohraniční pevnosti
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Polnička
Vystaveno:	20. 4. 2026 12:5
Číslo položky:	1710430

O autorovi

Eduard Stehlík

Eduard Stehlík je český vojenský historik, spisovatel a bývalý voják. Zaměřuje se na československé vojenské dějiny, zejména období 1914–1956. Byl ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a působil také jako historik Vojenského historického ústavu Praha a později jako předseda vědecké rady a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 2020 působí jako ředitel Památníku Lidice. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština – dějiny. V letech 1989–2012 byl zaměstnancem Vojenského historického ústavu Praha. V roce 1992 se stal vojákem z povolání. Již od zahájení příprav na vznik Ústavu pro studium totalitních režimů v srpnu 2008 byl členem jeho vědecké rady, 14. prosince 2010 byl zvolen jejím předsedou. V roce 2012 z vědecké rady vystoupil, když se stal v srpnu 1. náměstkem ředitele Daniela Hermana. Z funkce byl odvolán a výpověď z ústavu dostal 15. dubna 2013 s výpovědní lhůtou do 30. června. Konec jeho působení v ÚSTR byl spojený zejména s nesouhlasem s personální politikou nově jmenované ředitelky Pavly Foglové, především se záměrem odvolat ředitelku Archivu bezpečnostních složek Zlatuši Kukánovou. Výpověď ale označil v dubnu 2014 soud za neplatnou. V květnu téhož roku poslanci navrhli Stehlíka jako člena Rady ÚSTR a 18. června byl hlasy 37 ze 62 senátorů do rady skutečně zvolen. Působil jako jeden z poradců ministra obrany Vlastimila Picka. Dne 3. března 2014 byl jmenován ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, který vedl do konce roku 2019. Tehdy také ukončil svůj pracovní poměr v armádě a odešel do zálohy. Dne 24. února 2020 se stal ředitelem Památníku Lidice. V roce 2006 začal spolupracovat s Českou televizí na pořadu Historický magazín. Dne 27. října 2006 byl vyhlášen čestným občanem Lidic. V červenci 2019 byl opět zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, získal 57 hlasů od 74 senátorů. N...

Více od autora