Sedm orientálních pohádek převyprávěných pro čtenáře od 7 let.

Pohádky, které si přečtete v této knížce, jsou velmi staré. Pocházejí z Persie (dnes se jmenuje Irán), odtud se dostaly asi v 10.století do Iráku. Byla to kniha s názvem Tisíc vypravování. Jednala o krutém králi, který každou svou nevěstu dal na úsvitě příštího dne po svatbě popravit. Vyzrála na něho až krásná Šahrazád. Po tisíc nocí mu vyprávěla tak zajímavé pohádky, jež na úsvitě ještě nebyly u konce, že král vždy zapomněl na popravu a těšil se na příští noc na pokračování. Po tisíci nocích ž si na Šahrazádu zvykl a tak se mu zalíbila její moudrost, že ji nechal naživu a žil s ní šťastně až do smrti.
Šahrazádiny pohádky převyprávěl v Iráku učený Muhammád ibn Abdús a přidal mnohé další, pocházející z jeho země. Vystupoval v nich zejména bájný král Hárún ar-Rašíd, jeho vezír Džafar a černý sluha Masrúr, kteří obcházeli v převleku městem a pozorovali, jak žijí poddaní. Kniha se tehdy začala jmenovat Tisíc nocí a šířila se hlavně ústy řemeslných vypravěčů pohádek, kteří si je ještě měnili po svém. Ale po čase přestalo irácké posluchače těšit poslouchat pohádky. Měli starosti s válkami, a tak pohádkáři se svou knihou Tisíc nocí odešli do Egypta, který žil právě v míru. Tam konečně přibyla k Tisíci nocím ještě jedna, takže název zněl jako dnes.
Pohádky z tisíce a jedné noci znali brzo nejen v Egyptě, ale i v okolních zemích - dá se předpokládat, že je tam přenesli egyptští obchodníci a že se tak přeplavily přes Středozemní moře a konečně i k nám. Také v Čechách žili pohádkáři, i když jen ze záliby, ne ze řemesla, a ti tedy vyprávěli znovu při černé hodince o Aláddínovi a kouzelné lampě, o pokladech Alího Baby v hoře Sezamu, a opět si je měnili po svém, takže z Aláddína se stal třeba synek chalupnice a z Alího Baby pasáček ovcí.