Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 297, [6] |
Jazyky: | česky |
Edice: | 170. svazek ed. Žatva 518x |
Vydání: | 3. vyd |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | po 27. března 2023 12:21 |
Číslo položky: | 525483 |
Román, čerpající děj z posledního údobí třicetileté války, líčí formou cestopisných memoárů osudy a dobrodružství vesnického chlapce, který byl lstí a násilím naverbován k císařským soldátům, desertoval, účastnil se selské rebelie, byl polapen a prodán jako otrok na galeje a později na jihoamerické tabákové plantáže. Uprchl k lovcům a k pirátům a vrátil se nakonec do rodných Mlčechvost, chudší o levou ruku, kterou ztratil v Espaňole, a bohatší o mnoho zkušeností a dojmů. Vzrušující a jadrné vyprávění vyznívá protestem proti válkám, otroctví a rasovému útlaku a touhou prostého lidu po míru, svobodné práci a přátelství mezi národy. "A proto jsem tohle psal," uzavírá Jan Kornel svoje zápisky, "aby k vám v tom promluvili lidé z celého světa o životě na celém světě. To, co vám pod mým perem řekli a ukázali, kéž i vám pomůže popadnout život pořádně do rukou vytřást z něho nešvar a smetí a pěkně a vesele jím pohnout kupředu."
Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem