Václav Havel byl český dramatik, esejista, disident a kritik komunistického režimu, později politik a státník. Byl devátým a posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky . Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost a Vyrozumění . V době kolem pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například Moc bezmocných . Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dvě samostatné republiky: Českou a Slovenskou. Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem České republiky. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky do Severoatlantické aliance v roce 1999. Výrazně prosazoval také přijetí země do Evropské unie, uskutečněné v roce 2004, po jeho odchodu z funkce prezidenta. Jako literát se světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabýval tématy moci, byrokracie...

Adam Michnik je polský historik, esejista, publicista a politický komentátor, šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza. Jeho polovičním bratrem je stalinistický soudce Stefan Michnik. Adam Michnik se začal veřejně angažovat v různých neformálních diskusních klubech již na střední škole. V roce 1964 začal studovat historii na Varšavské univerzitě, ale již o rok později byl z politických důvodů podmínečně vyloučen ze studia. V roce 1968 se zúčastnil březnových demonstracích polských studentů a byl zato odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky. Roku 1969 byl sice na amnestii propuštěn, ale ve studiu mohl pokračovat až roku 1970 na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani. Zde studia sice dokončil, ale musel pak dva roky pracovat jako svářeč. Poté žil v letech 1976 až 1977 v Paříži, ale rozhodl se vrátit do vlasti, kde se naplno zapojil do opozičního hnutí proti komunistickému režimu. Byl spoluzakladatelem Výboru na ochranu pracujících a následně výraznou osobností nezávislého odborového hnutí Solidarita. Až do roku 1989 se podílel na vydávání samizdatových periodik Zapis, Krytyka a Biuletyn Informacyjny. Poté, co Wojciech Jaruzelski vyhlásil v prosinci 1981 v Polsku výjimečný stav, byl zatčen a internován . Za organizování stávky v gdaňských loděnicích byl však v letech 1985–1986 znovu uvězněn. Celkem strávil ve vězení šest let. Od roku 1988 působil jako poradce Lecha Wałęsy a v roce 1989 se s ním podílel na jednáních u kulatého stolu s představiteli komunistické moci. V prvních postkomunistických svobodných volbách v Polsku byl pak zvolen poslancem a tento mandát vykonával dva roky. Od roku 1989 je šéfredaktorem polského deníku Gazeta Wyborcza, který pomáhal založit . Je autorem mnoha knih , ve kterých se věnuje polským dějinám ...