Sven Hedin
Po souši do Indie : Díl 1-2

1911 | Nakladatelství J. Otto

I. a II. díl ve dvou svazcích Persií, Seistánem a Beludžistánem 283 obrázků, 4 čb. a 6 barevných příloh, I. a II. díl ve dvou svazcích Persií, Seistánem a Beludžistánem 283 obrázků, 4 čb. a 6 barevných příloh,

Obsažené svazky:

Po souši do Indie, Persií, Seistánem a Beludžistánem 1911 Svazek první (393, [1])
Po souši do Indie, Persií, Seistánem a Beludžistánem 1911 Svazek druhý (435 s.)

Stav

Mírně opotřebená

zkosený hřbet, prasklý hřbet, vše drží

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zkosený hřbet, prasklý hřbet, vše drží
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	393 + 435
Jazyk:	česky
Překladatel:	Ludvík Tošner, Rudolf Tošner
Edice:	13. svazek ed. 13. svazek ed. Z našich a cizích vlastí
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 2. 2026 12:13
Číslo položky:	1603103

O autorovi

Sven Hedin

Dr. Sven Anders Hedin KCIE byl švédský zeměpisec, topograf, cestovatel, fotograf, autor cestopisů a ilustrátor svých spisů. Ve čtyřech expedicích do Střední Asie objevil Transhimálaj , prameny řek Brahmaputra, Indus a Satledž, jezero Lobnor a zbytky měst, pohřebišť a Velké čínské zdi v pusté Tarimské pánvi. Hedinovo životní dílo dovršilo posmrtné vydání jeho Central Asia atlas. Jeho odkaz je do značné míry poškozen vztahem k nacismu. Jako patnáctiletý zažil Sven Hedin ve Stockholmu triumfální návrat polárníka Adolfa Erika Nordenskjölda z prvního úspěšného proplutí Severovýchodním průjezdem. Od té chvíle toužil stát se objevitelem. Studie u německého zeměpisce a sinologa Ferdinanda von Richthofen v něm vzbudily obdiv k Německu a posílily rozhodnutí podniknout výpravy do Střední Asie a zahladit poslední bílá místa na mapě Asie. Po promoci, a když ovládl četné jazyky a nářečí a podnikl dvě cesty Persií, neuposlechl rad Ferdinanda von Richthofen, aby pokračoval ve studiích zeměpisu a obeznámil se s metodami zeměpisného výzkumu; proto musil později hodnocení výsledků svých expedic přenechat jiným učencům. Ve třech odvážných výpravách do hor a pustin Střední Asie v letech 1894 až 1908 zmapoval a probádal do té doby neznámá území Východního Turkestánu a Tibetu. Při návratu do Stockholmu roku 1909 byl uvítán stejně triumfálně jako Adolf Erik Nordenskjöld. Roku 1902 se stal doposud posledním Švédem z královského domu, který byl povýšen do šlechtického stavu, a stal se koryfejem Švédska. Jakožto člen dvou akademií věd měl hlasovací právo při udílení Nobelových cen. Záznamy ze svých výprav položil základy přesné mapy Střední Asie. Byl světoznámý dík své vědecké dokumentaci a populáním cestopisům s vlastními fotografiemi, akvarely a kresbami...

Více od autora