Věra Sládková
Pluky zla

1975 | Nakladatelství Blok

Do románu z protektorátního Brna přecházejí z předchozí autorčiny knihy Poslední vlak z Frývaldova všechny postavy rodiny, jež musela v době Mnichova prchnout ze severomoravského pohraničí. Někdejší citlivá dívka je opět hlavní postavou a vypravěčkou děje. Je svědkem protektorátní doby s gestapem, nálety, osvobozením i… odplatou a prožívá milostný příběh, ztroskotávající i v této vážné době na přehradách mezi bohatými a chudými. Do románu z protektorátního Brna přecházejí z předchozí autorčiny knihy Poslední vlak z Frývaldova všechny postavy rodiny, jež musela v době Mnichova prchnout ze severomoravského pohraničí. Někdejší c…itlivá dívka je opět hlavní postavou a vypravěčkou děje. Je svědkem protektorátní doby s gestapem, nálety, osvobozením i odplatou a prožívá milostný příběh, ztroskotávající i v této vážné době na přehradách mezi bohatými a chudými.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	154
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	20. 8. 2026 15:15
Číslo položky:	1885815

O autorovi

Věra Sládková

Věra Sládková-Hořavová byla česká básnířka, prozaička a dramatička. Otec Věry Sládkové byl bývalý legionář, později pracoval jako listonoš. V letech 1930–1938 žila ve Frývaldově , kde jí v šesti letech zemřela matka, získala matku nevlastní. V roce 1938 byla s otcem a nevlastní matkou z Frývaldova vyhnána při německých etnických čistkách. Rodina se uchýlila do Brna-Králova Pole. Za války byla totálně nasazena v německé pojišťovně. Po válce vystudovala Obchodní školu UNRRA. Po ukončení školy nastoupila jako knihovnice v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. V roce 1948 se vdala za středoškolského profesora a spisovatele Jiřího Jobánka . V roce 1952 odešla s manželem do Kunštátu, odkud se v roce 1956 vrátila do Brna. Po potratu dvojčat a po návratu do Brna porodila dceru a v roce 1965 se rozvedla. Střídala brigádnická zaměstnání a intenzivně se věnovala literární tvorbě. Publikovala v kulturních časopisech, zaujmula zejména básní Kůň, která jí přinesla první střetnutí s mocí. Její první díla přijala oficiální kritika vlažně. V počátcích normalizace nepublikovala a pracovala jako uklízečka. V letech 1980–1994 žila v Praze, poté se vrátila do Brna. V roce 1983 se podruhé vdala, za dramatika a scenáristu Antonína Hořavu , v roce 1984 odešla do starobního důchodu. Zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných v roce 2006. Ve své tvorbě se vracela k válečným zážitkům. Pověry budoucnosti , rozhlasová hra Zářivé hostiny a další. Seriál byl dokončen v roce 1985 a ohlášen k vysílání; vysílání bylo odvoláno a seriál byl poprvé vysílán až na jaře 1989. Od té doby byl opakovaně vysílán Českou televizí i v zahraničí.

Více od autora

Komentáře ke knize