Už během vysokoškolských studií na Divadelni fakultě AMU přivedla na svět dvě dcery, později následovali dva synové. Kvůli prvorozené dcerce přerušila studia a s manželem byla zaměstnána při těžbě dřeva v pohraničí na Šumavě, později na Mostecku. Byla to jediná možnost, jak získat pro mladou rodinu bydlení. Dítě však náhle a bez varovných příznaků zemřelo. Snad proto, že lékař se nedostavil ani po více než hodině zoufalého volání o pomoc, příčina úmrtí zdravého kojence nikdy nebyla objasněna. Místo Boha byl nedotknutelný lékař. Tak to za totality chodívalo. J. H. Čermáková překonala následky psychického stresu a dostudovala beze ztráty ročníku. Diplom převzala již s novorozenou dcerou Viktorií v náruči. A není divu, že získané vzdělání pak věnovala tvorbě pro děti. Doba nepřála duchovnímu růstu. Bylo to jediné důstojné řešení. Zatímco kolegové kolem pilně docházeli na divadelní schůze své rodné strany Komunistické, aby po listopadu 1989 přes noc obrátili kabáty a beze studu! hlásali národu zásady demokracie ze scény divadel... Ano, i představitelé hlavních rolí v seriálu o majoru Zemanovi - normalizačního škváru pro otupení společnosti. Nestyděli se. A panu Václavu Havlovi to tehdy, žel, nedošlo včas. Nicméně po převratu došlo na skutečnou svobodu slova. Tvorba duchovní, v případě J. H. Čermákové básnická, nabyla smyslu. Od té doby teprve vydává své první sbírky veršů a paradoxně za ně vděčí národu Romů. Ti byli první, kdo poskytovali básnířce odpovídající granty. Mezi kulturními složkami vlastního národa se doposud nenašel nikdo a básnířka - stejně jako celá řada jejích kolegů, nakladatelů, ilustrátorů - pracuje a vydává déle než čtvrt století své sbírky zdarma. Jeden z důkazú, že kdo nevěří na zázraky, není realista. Co však očekávat tam, kde básník / řka doplácí na svůj národ? ......