Jan Rychlík, Jaromír Štětina, Pavel Žáček, Michal Stehlík, Daniel Kroupa, Vítězslav Sommer, Matyáš Viktora
Pěticípá totalita

2021 | Nakladatelství Kniha Zlín

Od plamenných idejí k vyhaslé ideologii. Kniha rozhovorů a polemických diskusí.

V květnu 1921 byla založena KSČ. Stoleté výročí vybízí k tomu, abychom si položili otázky vztahující se k minulosti, současnosti, a i budoucnosti. Jaký význam budeme jednou přisuzovat komunistické straně v Čechách? Byla hnacím motore…m dějin, nebo byly její úspěchy a neúspěchy závislé na externalitách, na světovém politickém vývoji? Nakolik byli čeští komunisté závislí na Moskvě? Měli možnost zásadně rozhodovat o svých politikách? Jak je vnímán vztah polistopadové KSČM k Rusku? V dnešní době si svět, přesycený různorodými informacemi a pro mnohé nepřehledný, žádá jednoduchá řešení, která nabízejí populisté a totalitně řízené strany a hnutí, je tu šance i pro komunistickou stranu? Máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu č. 198 z roku 1993, ale komunistickou stranu jsme nezakázali. Tento paradox již byl mnohokrát diskutován. Má smysl zakazovat politické strany ze zákona? Je možno zjistit, jak velké procento původních zakladatelů strany z roku 1921 zůstalo KSČ věrné a nebylo ani stranou později smeteno, případně zlikvidováno? Jak si lze vysvětlit, že byli straníci v jednu chvíli odsouzeni k mnohaletým trestům a poté se znovu dostali na vrchol? KSČ se vždy pevně hlásila k myšlenkám socialistů a k socialismu. Jak to ale bylo doopravdy? Jak se změnila historiografie komunismu za posledních třicet let?

Tyto a další otázky otevírají prostor pro zamyšlení i polemiku, mezi autory, a to přímo na knižních stránkách. Jak píše autorka doslovu: „Dobře vedená interview také ruší oborová očekávání. Etablované autory nechávají rozvést rodinnou legendu o babičce, cihlářské dělnici, která byla u zakládání strany v roce 1921, a dát tak prostor generacím členů a členek komunistické strany, jež už mezi námi nikdo nezastupuje. Naopak jiné rozhovory svádí k výkladům, které aspirují na systematičnost a objektivnost. Jejich osobní a rodinná zkušenost přitom činí zbytek textu dostatečně poutavým, jako když někdejšího filozofujícího disidenta na chvíli zavede do vzpomínek na několikaleté normalizační působení ve vedení propagačního oddělení podniku Tesla, v nichž se pokouší rozplést své vnímání vlivu komunistické strany i státní bezpečnosti na svou práci tam.“

O knize rozhovorů také více některé napoví citace autorů:
„Platilo v průběhu dějin mnohokrát, že lidé věřili v různé nesmyslné teorie… Tak proč by nemohli věřit, že můžeme vybudovat beztřídní společnost?“ Jan Rychlík
„Komunisté v té podobě, jako jsme je zažili v totalitním nástupu po roce 1948, se již nevrátí – to ale neznamená, že se nemůže vrátit nesvoboda a popření základních lidských práv. Pokud hledáme nějaké poučení z minulosti na příkladu komunistického období, pojmenovávejme projevy nesvobody, stejně jako podstatu nefunkčnosti celého systému. Buďme ostražití obecně vůči nesvobodě, ne vůči konkrétnímu hnutí,“ Jaromír Štětina
„Největší problém, který já mám se současnou KSČM, je její stanovisko paleonacionalistické levice. To neznamená nic dobrého pro levici ani pro demokracii,“ Vítězslav Sommer
„Jsme zde svědky jisté historické absurdity – komunistický režim je ve svých základech pevně spojen s materialismem, ekonomickou a sociální základnou státních celků – aby byl jeho konec spjat právě s neschopností zajistit svým obyvatelům požadovaný standard v již cyklicky kolabující ekonomice. Bylo to zklamání pro mnohé marxistické snílky, jež považovali socialismus za nespornou další fázi dějin a prohra tohoto pokusu s kapitalismem byla i krizí idejí.“ Michal Stehlík
„Marxisticko-leninská teorie bez ohledu na to, že je jako celek fantasmagorie, je velice komplikovaná. Z dělnické třídy za první republiky to mohli pochopit ti, kteří měli aspoň měšťanku nebo nějaké vzdělání na podobné úrovni. V Rusku, kde před první světovou válkou umělo číst a psát jen třiadvacet procent obyvatelstva, z marxismu samozřejmě negramotný mužik nemohl pochopit nic,“ Jan Rychlík
„Já jsem předpokládal, že v období po sametové revoluci budou přijaty patřičné zákony – tedy ústava, volební zákony a zákony o politických stranách. Ty jasně definují politické hřiště a nepřipustí existenci stran s totalitní ideologií,“ Daniel Kroupa
„Bezesporu mezi lety 1948–1989, kdy měla KSČ veškerou moc ve svých rukou, byla hnacím motorem všeho toho negativního. Ona byla schopná vysát vše pozitivní, nebo naopak motivovat všechno to špatné, co v lidech je, tzn. oportunismus, udávání, dokonce násilí, represi, ovlivňování propagandou.“ Pavel Žáček
„Dnešní situace je především nesporný prostor pro ty, kdo budou přinášet líbivá, a hlavně rychlá řešení. Nemyslím si však, že můžeme opakovat situaci minulého století, kdy podobné uzmutí moci měli v rukou představitelé konkrétních velkých ideologiím,“ Michal Stehlík Od plamenných idejí k vyhaslé ideologii. Kniha rozhovorů a polemických diskusí.

V květnu 1921 byla založena KSČ. Stoleté výročí vybízí k tomu, abychom si položili otázky vztahující se k minulos…ti, současnosti, a i budoucnosti. Jaký význam budeme jednou přisuzovat komunistické straně v Čechách? Byla hnacím motorem dějin, nebo byly její úspěchy a neúspěchy závislé na externalitách, na světovém politickém vývoji? Nakolik byli čeští komunisté závislí na Moskvě? Měli možnost zásadně rozhodovat o svých politikách? Jak je vnímán vztah polistopadové KSČM k Rusku? V dnešní době si svět, přesycený různorodými informacemi a pro mnohé nepřehledný, žádá jednoduchá řešení, která nabízejí populisté a totalitně řízené strany a hnutí, je tu šance i pro komunistickou stranu? Máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu č. 198 z roku 1993, ale komunistickou stranu jsme nezakázali. Tento paradox již byl mnohokrát diskutován. Má smysl zakazovat politické strany ze zákona? Je možno zjistit, jak velké procento původních zakladatelů strany z roku 1921 zůstalo KSČ věrné a nebylo ani stranou později smeteno, případně zlikvidováno? Jak si lze vysvětlit, že byli straníci v jednu chvíli odsouzeni k mnohaletým trestům a poté se znovu dostali na vrchol? KSČ se vždy pevně hlásila k myšlenkám socialistů a k socialismu. Jak to ale bylo doopravdy? Jak se změnila historiografie komunismu za posledních třicet let?

Tyto a další otázky otevírají prostor pro zamyšlení i polemiku, mezi autory, a to přímo na knižních stránkách. Jak píše autorka doslovu: „Dobře vedená interview také ruší oborová očekávání. Etablované autory nechávají rozvést rodinnou legendu o babičce, cihlářské dělnici, která byla u zakládání strany v roce 1921, a dát tak prostor generacím členů a členek komunistické strany, jež už mezi námi nikdo nezastupuje. Naopak jiné rozhovory svádí k výkladům, které aspirují na systematičnost a objektivnost. Jejich osobní a rodinná zkušenost přitom činí zbytek textu dostatečně poutavým, jako když někdejšího filozofujícího disidenta na chvíli zavede do vzpomínek na několikaleté normalizační působení ve vedení propagačního oddělení podniku Tesla, v nichž se pokouší rozplést své vnímání vlivu komunistické strany i státní bezpečnosti na svou práci tam.“

O knize rozhovorů také více některé napoví citace autorů:
„Platilo v průběhu dějin mnohokrát, že lidé věřili v různé nesmyslné teorie… Tak proč by nemohli věřit, že můžeme vybudovat beztřídní společnost?“ Jan Rychlík
„Komunisté v té podobě, jako jsme je zažili v totalitním nástupu po roce 1948, se již nevrátí – to ale neznamená, že se nemůže vrátit nesvoboda a popření základních lidských práv. Pokud hledáme nějaké poučení z minulosti na příkladu komunistického období, pojmenovávejme projevy nesvobody, stejně jako podstatu nefunkčnosti celého systému. Buďme ostražití obecně vůči nesvobodě, ne vůči konkrétnímu hnutí,“ Jaromír Štětina
„Největší problém, který já mám se současnou KSČM, je její stanovisko paleonacionalistické levice. To neznamená nic dobrého pro levici ani pro demokracii,“ Vítězslav Sommer
„Jsme zde svědky jisté historické absurdity – komunistický režim je ve svých základech pevně spojen s materialismem, ekonomickou a sociální základnou státních celků – aby byl jeho konec spjat právě s neschopností zajistit svým obyvatelům požadovaný standard v již cyklicky kolabující ekonomice. Bylo to zklamání pro mnohé marxistické snílky, jež považovali socialismus za nespornou další fázi dějin a prohra tohoto pokusu s kapitalismem byla i krizí idejí.“ Michal Stehlík
„Marxisticko-leninská teorie bez ohledu na to, že je jako celek fantasmagorie, je velice komplikovaná. Z dělnické třídy za první republiky to mohli pochopit ti, kteří měli aspoň měšťanku nebo nějaké vzdělání na podobné úrovni. V Rusku, kde před první světovou válkou umělo číst a psát jen třiadvacet procent obyvatelstva, z marxismu samozřejmě negramotný mužik nemohl pochopit nic,“ Jan Rychlík
„Já jsem předpokládal, že v období po sametové revoluci budou přijaty patřičné zákony – tedy ústava, volební zákony a zákony o politických stranách. Ty jasně definují politické hřiště a nepřipustí existenci stran s totalitní ideologií,“ Daniel Kroupa
„Bezesporu mezi lety 1948–1989, kdy měla KSČ veškerou moc ve svých rukou, byla hnacím motorem všeho toho negativního. Ona byla schopná vysát vše pozitivní, nebo naopak motivovat všechno to špatné, co v lidech je, tzn. oportunismus, udávání, dokonce násilí, represi, ovlivňování propagandou.“ Pavel Žáček
„Dnešní situace je především nesporný prostor pro ty, kdo budou přinášet líbivá, a hlavně rychlá řešení. Nemyslím si však, že můžeme opakovat situaci minulého století, kdy podobné uzmutí moci měli v rukou představitelé konkrétních velkých ideologiím,“ Michal Stehlík

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	333
Jazyk:	česky
ISBN10:	807662147X
ISBN:	9788076621473
Edice:	Hot history
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 5. 2025 11:46
Číslo položky:	1226564

O autorech

Jaromír Štětina

Jaromír Štětina je český novinář, spisovatel, politik a zakladatel neziskové organizace Člověk v tísni. Nejvíce je znám jako válečný reportér z oblastí bývalého Sovětského svazu a bojovník za zákaz komunismu, i když sám byl v šedesátých letech aktivním členem KSČ. V roce 2004 byl jako nestraník za Stranu zelených zvolen do Senátu PČR, v roce 2010 svůj mandát obhájil s podporou TOP 09 a hnutí STAN. Byl místopředsedou senátního Klubu TOP 09 s podporou Starostů. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu . V roce 2019 založil hnutí ESO, kterému předsedá. Podle vlastních slov pochází z buržoazně-komunistického prostředí. Jeho babička byla zakládající členkou Komunistické strany Československa, zatímco jeho dědeček z matčiny strany žil v Chicagu, kde vlastnil hospodu jménem Praha, kam chodil na pivo i chicagský starosta Antonín Čermák. Jeho otec pracoval na velvyslanectví v Číně. Vyrůstal v pohraničí ve Višňové u Frýdlantu v severních Čechách, kam se jeho rodiče přistěhovali v roce 1945. Absolvoval jedenáctiletku, maturoval na gymnáziu v Praze 10 ve Voděradské ulici. V letech 1961–1967 vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Podle jedné vlastní verze v roce 1965 podal přihlášku do KSČ, ale protože nesplnil roční kandidátskou lhůtu, nebyl přijat. Na tu nastoupil v roce 1966 a po roce se stal členem Fakultní organizace KSČ na Vysoké škole ekonomické. Podle jiné své verze do strany vstoupil o rok později. Podle údajů ministerstva vnitra členem KSČ byl od roku 1965. Stranickou legitimaci vrátil po sovětské okupaci. V letech 1970–1978 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geologie. Od 70. let pořádal výpravy do Sovětského svazu na Sibiř a do Asie, kde mj. sjel i řeku Indus. Od 11. května 1977 byl veden v Evidenci zájmových osob Státní bezpečnosti. Na podzim roku 1968 nastoupil Jaromír Štětina jako elév v tehdejším deníku Ml...

Více od autora

Jan Rychlík

Prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc. působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Specializuje se na české a slovenské dějiny 19. a 20. století a na dějiny Balkánu. Je autorem celé řady studií a článků, knižních monografií Češi a Slováci ve 20. století. Česko-slovenské vztahy 1914–1945 , dále Češi a Slováci ve 20. století. Česko-slovenské vztahy 1945–1992 a Rozpad Československa. Česko-slovenské vztahy 1989–1992 , a syntéz Dějiny Bulharska , Dějiny Chorvatska a Dějiny Makedonie , spoluautorem Dějin Srbska a editorem edice Korespondence T. G. Masaryka se slovenskými veřejnými činiteli . Ve Vyšehradu vyšlo jeho zpracování dějin formování balkánských národů habsburské a osmanské monarchie Mezi Vídní a Cařihradem .

Více od autora