Josef Pečírka byl český lékař, pedagog, spisovatel a překladatel. Vystudoval medicinu, lékařské praxi se ale nevěnoval. Roku 1843 přispíval do Tylova časopisu Květy. Během revoluce 1848 byl členem studentské legie a deputace do Vídně. V roce 1850 podnikl cestu do Stockholmu, kde zkoumal české rukopisy; objevil zde např. Legendu o sv. Kateřině. V 50. letech působil jako učitel na gymnáziích v Praze a Jindřichově Hradci. Napsal a přeložil přes sto literárních prací, zejména učebnic, knih pro mládež a popularizačních spisů pro širokou veřejnost. Založil Pečírkův národní kalendář, v jehož vydávání později pokračovala vdova Marianna Pečírková. Narodil se 11. října 1818 v Jindicích u Uhlířských Janovic, kde jeho otec působil jako zahradník na zdejším panství. Matka pocházela z Uhlířských Janovic, kam se rodina později přestěhovala a kde prožil dětství. Studoval na staroměstském gymnáziu v Praze. V r. 1848 promoval na lékařské fakultě. Již během studií se seznámil s řadou osobností vědy a kultury . Josef Kajetán Tyl ho podnítil k prvním literárním pracím, které uveřejnil r. 1843 v jeho Květech. V revolučním roce 1848 se stal centurionem Akademické studentské legie, členem výboru Slovanské lípy, účastníkem deputace do Vídně a poslancem českého sněmu . Ač lékař, tuto praxi neprovozoval, ale působil jako gymnazijní učitel — nejprve v Praze , pak v Jindřichově Hradci . Roku 1850 byl zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk a z jejího pověření podnikl cestu do Skandinávie. Během ní objevil ve Stockholmu rukopis Legendy o sv. Kateřině ze 13. století, který za přispění Karla Jaromíra Erbena r. 1860 vydal. O cestě samotné podal obšírnou zprávu pro Časopis...