Eduard Fiker byl český prozaik, dramatik, překladatel a scenárista, společně s Emilem Vachkem zakladatel české detektivky. Narodil se roku 1902 v Praze jako syn bývaleho učitele, Eduarda Fikera, po ztrátě sluchu úředníka zemědělské rady a matky Anežky, rozené Vokáčové. Oba rodiče pocházeli ze Strakonic. Po ukončení vinohradského reálného gymnázia roku 1920 absolvoval osm semestrů strojního a elektrotechnického inženýrství na pražském Českém vysokém učení technickém, ale po smrti otce musel studií zanechat. Při studiu se věnoval též studiu jazyků a hudby. Odešel na rok do Anglie, po návratu absolvoval základní vojenskou službu a po jejím skončení se uchytil jako houslista v orchestru divadla Rokoko a pak v tehdejší Velké operetě. V roce 1936 se oženil s herečkou Lolou Innemannovou. V letech 1937 až 1945 redigoval knižnici Knihy nové generace a v letech 1938–1942 byl šéfredaktorem edice dobrodružných sešitových románů Rozruch vydávaných nakladatelstvím Melantrich. Svou první detektivku  Její hra nabídl nakladatelům v roce 1932. Hned v tomto románu dokázal, že má vedle velkých vypravěčských schopností i smysl pro dramatičnost, logické řešení a vtipnost dialogu. Ještě v témže roce dokončil další dvě detektivky z domácího prostředí: Zděšenci a Malíř srdcí. U nakladatelů však neuspěl. Aby si získal jméno a popularitu, napsal na jejich doporučení řadu konvenčních detektivek v mnohém poplatných svým vzorům Wallaceovi či Leblancovi. Vymyslil si Ted Brenta a T.B.Corna, hlavní postavy svých snad dvaceti románů, a poslal je do Anglie, aby svými vskutku neuvěřitelnými příhodami pobavili čtenáře . Do konce druhé světové války vydal více než čtyřicet románů. Vedle detektivek napsal Fiker i několik knih z prostředí českého, knih dobrodružných, odehrávajících se v severoamerickém prostředí i humoristických a detektivku se sci-fi námětem. Po válce pracoval jako scená...

Jan Kristofori – 23. března 2004 Praha) byl malíř, galerista a grafik. J. Kristofori se narodil v Mukačevě, nejvýchodnější části Československa, kde pohromadě žili nejen Maďaři a Češi, ale i Židé a Rusíni. Jeho otec pracoval na panství hraběte Thuna jako strojník ve mlýně, zde celá rodina i žila. Přesun do Čech roku 1938 se neshledal s úspěchem a Kristoforiovi se usadili v Maďarském Miskolci. Mezi léty 1941 až 1944 absolvoval Jan gymnázium a následně se stal studentem Uměleckoprůmyslové školy. Roku 1945 se Kristoforiovi připojili k repatriantům z Rumunska a Řecka a společně s nimi odcestovali do Čech. Zde se usadili v Přísečnici nedaleko Kadaně na malém statku. Rodina Kristoforiova nebyla jedinými cizinci, jež se v Přísečnici usadila. Jan se na české škole počal učit češtině a tehdy začal pracovat, jako výtvarník, pro reklamní agenturu AMA ve Vejprtech. Jeho otec chtěl, aby po něm převzal statek v Přísečnici a po ukončení školní docházky, v roce 1948, jej přemlouval, aby pokračoval ve studiu a to na střední zemědělské škole v Kadani. Jan se ovšem přihlásil do školy v Klášterci nad Ohří. Na teoretickou výuku dojížděl do Kadaně a v Klášterci trávil čas na internátě. Komunistický režim donutil Kristoforiovi opustit statek a přestěhovat se do Kadaně-Prunéřova. Zde počal Janův otec pracovat v uhelné šachtě. Jan byl vyloučen ze školy i z internátu. Nedostalo se mu žádného zaměstnání, a proto se odstěhoval do Semil. V Semilech začal spolupracovat s ochotnickým divadlem. K Výročí Tomáše G. Masaryka, prvního čsl. prezidenta, připravil s několika příteli letáky s provokativními úvahami o komunismu, kterými oblepili celé město. Roku 1952 byl Kristofori odsouzen k desetiletému vězení . Během sedmiletého vězení a práce v komunistických lágrech se Jan věnoval kreslení. Tyto kresby byly v roce 1993 vydány pod názvem „Motáky“. S...