František „Franta“ Sauer byl český spisovatel, příslušník pražské umělecké bohémy. Byl blízkým přítelem spisovatele Jaroslava Haška. Pocházel z chudých poměrů, byl sedmé z osmi dětí Jana Sauera a Barbory, rozené Hájkové. Rodiče byli negramotní, otec vykonával nejrůznější povolání , matka byla služebná. Své vzdělání ukončil po několika propadnutích ve 2. ročníku měšťanské školy a vyučil se zámečníkem. Po tovaryšských cestách se vrátil na Žižkov, kde žil s matkou a sestrou na různých adresách . Vystřídal mnoho povolání, názorově byl blízký nejprve sociální demokracii , později anarchistům. Jeho vystupování bylo často na hranici zákona, byl opakovaně odsouzen k pokutám i vězněn . Historky ze Sauerova života kolovaly v tisku či jím byly parafrázovány. V listopadu 1918 zorganizoval stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. V článku v Rudém právu z 4. 11. 1923 se k činu veřejně přihlásil. Během soudu se hájil, že nechtěl sloup poškodit, pouze odstranit z vlasteneckých důvodů. Soud, který se konal roku 1924, považoval čin za promlčený. Na Žižkově měl, podle vlastních vzpomínek, po roce 1918 organizovat spolek Černá ruka, který do zatajených bytů nastěhovával nebydlící. František Sauer byl přítelem Jaroslava Haška, mezi další jeho přátele patřili Zdena Ančík , Vratislav Hugo Brunner , Zdeněk Matěj Kuděj , Josef Lada , Emil Artur Longen , Xena Longenová , Jaroslav Panuška a jiní. V letech 1921 a 1922 byl spolu s Haškem vydavatelem prvního sešitového vydání Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války (díl I. ...