Ovidius
Paris a Helena - Z Dopisů lásky XVI-XVII.

1947 | Nakladatelství Rudolf Kmoch

Paridův dopis Heleně je příkladem svůdnického umění, jak se řečí a sliby získávají mělké a povrchní krásky. Spolu s Heleninou odpovědí dokazuje starou pravdu, že sluchem zamilovává žena a zrakem muž. Básník v obou listech jiskřících vtipem a duchaplností projevuje obdivuhodné znalosti lidské, zvláště pak ženské duše. Paridův dopis Heleně je příkladem svůdnického umění, jak se řečí a sliby získávají mělké a povrchní krásky. Spolu s Heleninou odpovědí dokazuje starou pravdu, že sluchem zamilovává žena a zrakem muž…. Básník v obou listech jiskřících vtipem a duchaplností projevuje obdivuhodné znalosti lidské, zvláště pak ženské duše.

Stav

politá obálka, oděrky, jinak dobrý, bez obálky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, lehké oděrky
Poznámka:	obálka Viktor Polášek
Vazba:	volné listy v obálce
Počet stran:	62, [2]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Viktor Polášek
Překladatel:	Ivan Bureš
Edice:	15. svazek ed. 15. svazek ed. Klub 777 bibliofilů
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 7. 2022 9:8
Číslo položky:	361878

O autorovi

Ovidius

Publius Ovidius Naso byl římský, latinsky píšící básník. Proslavil se především díly Proměny a Umění milovat. Ovidius pocházel z bohatého rodu, který patřil k jezdeckému stavu. Velmi brzy byl poslán na studia do Říma, kde studoval na přání svého otce právo a rétoriku. Studia však zanedbával a projevoval se spíše jako básník. Po ukončení studia v Římě byl poslán do řeckých Athén, kde ve studiu pokračoval a následně cestoval po Malé Asii a prošel též Sicílii. Po návratu do Říma krátce zastával několik nižších úřadů, ale pak, zhruba v letech 29–25 př. n. l., se vzdal veřejné práce a věnoval se pouze literatuře, ke zjevné nelibosti svého otce. K jeho přátelům a spolupracovníkům v Římě patřili Albius Tibullus, Quintus Horatius Flaccus nebo Sextus Propertius. Jeho mecenášem byl Marcus Valerius Messalla Corvinus. Třikrát se oženil, potřetí s příbuznou císaře Augusta. Roku 8 Augustus vydal rozkaz, aby Ovidius opustil Řím a usídlil se ve městě Thomis, jež leží v dnešním Rumunsku a nazývá se v současnosti Konstanca. Své vyhnanství nesl velmi těžce – prosil Augusta , aby mu byla udělena milost nebo aby byl poslán do nějakého příznivějšího místa . Tyto prosby nebyly vyslyšeny a nebylo mu splněno dokonce ani přání, aby byl pohřben v Římě. Proč byl poslán do vyhnanství, není známo. Soudí se, že se pravděpodobně stal spolupachatelem cizoložství Augustovy vnučky Julie, která byla z Říma vyhnána ve stejné době jako Ovidius. Logiku by to dávalo i vzhledem k tomu, že Augustus byl velkým zastáncem monogamie a vydal k jejímu posílení speciální zákon, který cizoložství trestal tvrději než dříve. Prakticky jisté je, že se nejednalo o politický čin, ale o něco v souvislosti s Augustovou rodinou. Často se jako možný důvod vyhnání udává, že svými knihami Ars Amatoria narušil mravní výchovu mláde...

Více od autora