Oldřich Pelc
Parašutisté v akci : vzpomínky a úvahy

Oldřich Pelc

Oldřich Pelc byl československý voják a příslušník výsadku Potash. Narodil se 14. listopadu 1908 v Chocni. Otec Antoním byl vlak vedoucí, matka Arnoštka, rozená Petružálková byla v domácnosti. Měl tři vlastní a dva nevlastní sourozence. Po matčině smrti ho i se sourozenci vychovávala babička. Absolvoval obecno a měšťanskou školu a tři třídy stavební školy. Po praxi pracoval jako stavební asistent a v letech 1928–1930 jako stavbyvedoucí v Praze. Těsně před nástupen na základní vojenskou službu pracoval jako číšník v Chocni. Službu nastoupil 1. října 1930 do Milovic k instruktážnímu praporu. V roce 1932 mu byl vysloven souhlas s konáním další činné služby. V hodnosti desátníka byl převelen k hraničářskému praporu do Žamberka. V září 1932 byl povýšen na četaře, v dubnu 1933 mu byla činná služba prodloužena o jeden rok. 11. července 1933 byl vojenským soudem v Hradci Králové odsouzen k degradaci na vojína za zběhnutí a z armády byl propuštěn. V letech 1933 až 1935 pracoval jako garážmistr v Praze, od června 1935 do září 1938 potom jako učitel tenisu v LTC Smíchov . Při mobilizaci v září 1938 sloužil u hraničářského praporu. Po demobilizaci byl nezaměstnaný , 31. května 1939 byl českou protektorátní policií zatčen za příživnictví a předán do pracovního tábora. Z pracovního tábora v Linci uprchl 23. září 1939 a přes Jugoslávii, Řecko a Sýrii se dostal do Francie. Po prezentaci u československého zahraničního vojska v Agde byl zařazen u 1. pěšího pluku, se kterým se zúčastnil bojů o Francii. Po pádu Francie byl, již v hodnosti četaře evakuován do Anglie. Po příjezdu do Anglie 13. července 1940 byl zařazen k 1. pěšímu praporu. V září 1940 se svévolně vzdálil na 14 dnů od své jednotky, za což byl znovu potrestán degradací na vojína. V letech 1940 až 1942 sloužil jako zbrojíř a...