„Někdy se přihodí, že když se pustíte na moři příliš daleko od pevniny a vítr sílí a zpěněné vlny, které stříkají až na štít, vás ženou po hladině, nezbývá vám, než plout tam, kam si přejí bohové. Plachtu musíte stáhnout, aby ji vítr nerozerval, a protože vesla proti živlům nic nezmohou, jste nuceni je odložit a připoutat a pak vyléváte vodu, modlíte se, vzhlížíte k temnící se obloze, nasloucháte skučení větru a necháváte déšť, aby vás bodal do tváře, ale hlavně doufáte, že vás vlny a vítr nevrhnou na skaliska.
Takhle nějak jsem se cítil v Northumbrii.“

Román Páni severu představuje třetí část rozsáhlé ságy z raně středověké Anglie, v níž autor líčí dobu po vítězství krále Alfreda, později zvaného Velikého, nad Dány u Ethandunu. Boj s Dány, popsaný v knize Bledý jezdec, se odehrál ve Wessexu, avšak děj Pánů severu přenesl autor na sever do Northumbrie, domoviny hlavního hrdiny Uhtreda z Bebbanburgu, ale také země pánů soupeřících mezi sebou o moc, z nichž žádný neměl důvod mít Uhtreda rád a dva z nich si přáli jeho smrt. „Přesto to byl můj domov,“ vypráví Uhtred, „navíc tam na mě čekal úkol pomstít vraždu mého druhého otce. Proto jsem tam šel. Proto jsem se nechal vést cestou meče.“

Dne 6. května roku 878 porazilo saské vojsko, vedené wessexským králem Alfredem, u Ethandunu dánské dobyvatele v čele s vojevůdcem Guthrumem. Krátce nato uzavřel Alfred s Guthrumem mír a poražený vůdce Dánů pak přijal křesťanskou víru a nové jméno Athelstan, čímž dosáhl toho, že ho Alfred uznal za krále Východní Anglie. Jednání mezi Alfredem a Guthrumem však pokračovala a v roce 886 spolu ve Wedmoru podepsali mírovou smlouvu, která rozdělovala tehdejší Anglii na dvě sféry vlivu – Wessex a jižní Mercie zůstaly podle této dohody saské, zatímco Východní Anglie, severní Mercie a Northumbrie připadly Dánům. Tak vznikl Danelaw, rozsáhlé území, kde po nějakou dobu vládli dánští králové.
Na těchto historických základech staví Bernard Cornwell svůj další román Páni severu, třetí díl rozsáhlé ságy z doby Alfreda Velikého, v němž autor pokračuje v líčení příběhu Uhtreda z Bebbanburgu, mladého northumbrijského velmože vychovaného Vikingy, pána bez panství a válečníka bez vlasti. Hned na začátku románu však Cornwell víceméně opouští rámec historicky doložených faktů a přenáší děj na sever do Northumbrie, což, jak uvádí v doslovu k této knize, je na konci devátého století jako přechod ze světla do temnoty, neboť o tehdejších poměrech v Northumbrii je dnes známo jen velmi málo. To však autorovi poskytuje větší svobodu pro vytváření románového příběhu, kterou využívá svým typickým způsobem a předkládá nám knihu plnou dramatických událostí a hrdinských činů, ale také zrady, odpuštění, pomsty, a v neposlední řadě i lásky.