Knihy
Sociologie a příbuzné vědy
Politologie
Tomáš Garrigue Masaryk
Pán prezident republiky vzdal sa svojho úradu

Tomáš Garrigue Masaryk: Pán prezident republiky vzdal sa svojho úradu

Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Hodža
Pán prezident republiky vzdal sa svojho úradu : prejav ministerského predsedu dr. Milana Hodžu dňa 14. decembra 1935

1936 | Nakladatelství Československý rozhlas

Stav

Dobrý

zašlá obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	28
Jazyk:	česky , slovensky
Edice:	Přednášky československého rozhlasu
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 4. 2026 9:53
Číslo položky:	1706067

O autorech

Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo prezident Osvoboditel , byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo. Tomáš Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou, a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, v počátcích vedl sestavování Ottova slovníku naučného a zapojil se do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program „realismu“ se soustředil kolem týdeníku Čas. Roku 1890 vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa. Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem a proti...

Více od autora

Milan Hodža

Milan Hodža byl slovenský politik agrární strany, předseda vlády ČSR v letech 1935 až 1938; mnohonásobný meziválečný ministr. Milan Hodža se narodil do rodiny evangelického faráře v Sučanech Rovněž jeho bratr Ján Miloslav Hodža se stal evangelickým farářem a jeho strýc Michal Miloslav Hodža byl též knězem a mimo to významným slovenským básníkem a národním buditelem. Mladému Hodžovi se dostalo výborného vzdělání. Studoval na gymnáziích v Banské Bystrici , v Šoproni a v Sibiu , 1896 kde maturoval. Právo vystudoval v Budapešti a Kluži a filosofii ve Vídni . Ovládal sedm cizích jazyků – maďarský, německý, anglický, francouzský, rumunský, srbochorvatsky, polský. Roku 1909 se Milan Hodža oženil s Irenou Pivkovou , s níž měl dcery Irenu, Aglaju a syna Fedora Hodžu, pozdějšího československého diplomata a politika. Za Rakouska-Uherska působil ve Slovenské národní straně. Byl tvůrcem jejího agrárního programu. Už jako student práv byl aktivní ve Slovenském spolku působícím v řadách slovenských studentů v Budapešti. Od roku 1903 začal v Pešti vydávat Slovenský týždenník. Od roku 1910 pak společně s Antonem Štefánkem a Františkem Votrubou zahájili i vydávání listu Slovenský denník. Šlo o národně orientovaná periodika, která chtěla oslovit i široké venkovské vrstvy. Podporovala česko-slovenskou spolupráci. V roce 1895 se podílel na národnostním kongresu, na kterém se sešli zástupci slovenské, rumunské a srbské menšiny v Uhrách. Aktivně vystupoval za spolupráci těchto tří etnik. Roku 1905 byl zvolen na Uherský sněm jako jeden z pouhých dvou zvolených slovenských poslanců. Stal se pak zapisovatelem společného klubu, který v uherském parlamentu utvořili slovenští, rumunští a srbští politici. Mandát obhájil ve volbách v roce 1906, kdy bylo na sněm z...

Více od autora