Bohuslav Balbín z Vorličné byl český literát, historik, hagiograf a pedagog. Jako kněz, člen řádu jezuitů se účastnil rekatolizace, jako vlastenec se ve své době řadil mezi obhájce českého jazyka. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baroka. Bohuslav Ludvík Balbín přišel na svět v nepříliš bohaté, kdysi erbovní, královéhradecké měšťanské rodině jako potomek rytířského rodu Balbínů z Vorličné, doložené v 15. století. Původně se nazývali Škvornicové, pak přibrali jméno Balbinus a po nabytí titulu z Vorličné dle usedlosti u Hradce Králové vzniklo pojmenování Balbínové z Vorličné. Narodil se v tzv. Vodičkovském domě, který později patřil do komplexu jezuitských kolejí, dnes tvoří část Nového Adalbertina. Dům prodala jezuitům 18. června 1636 Bohuslavova matka Zuzana, rozená Vodičková. Roku 1622 jeho otec Lukáš Škvornic náhle zemřel. Matku se sedmi dětmi podporoval nejprve Mikuláš ze Schonfeldtu. Později byl Bohuslav vychováván rodinným přítelem Otou z Oppersdorfu na zámku Častolovice, kam se s matkou přestěhovali. Zají­mavostí je, že hocha při křtu držel v rukou Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, který rovněž mohl být jeho kmotrem. Jako chlapec byl Balbín několikrát vážně nemocen a matka ho zaslíbila staroboleslavské Bohorodičce. Bohuslav se uzdravil a nakonec přežil všech šest starších sourozenců. Zajisté i tato okolnost formovala jeho povahu, pevnou víru a hlu­bokou úctu ke svatým. Jeho uzdravení bylo pokládáno za zázračné. Již v dětství projevoval zájem o četbu a historii. Dle pramenů se naučil brzy číst, již v sedmi letech měl prý třikrát přečtenou Hájkovu Kroniku českou, kterou si velmi oblíbil. Vyrůstal v pobělohor­ském katolickém prostředí, v roce 1631 začal studium u benediktinů v Broumově. Po roce přešel na jezuitskou školu v Jičíně a v patnácti letech vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova....