Knihy
Biografie, memoáry a korespondence
Karel Havlíček Borovský
Památník Karla Havlíčka Borovského

Karel Havlíček Borovský
Památník Karla Havlíčka Borovského : k stoletým narozeninám neohroženého politického vůdce, pravého politického buditele a národního mučedníka

1921 | Nakladatelství Kratochvíl a spol

Obsáhlá publikace vydaná k stoletým narozeninám K.H.B. 1821 - 1921. Kniha je rozdělena do šesti oddílů dle období života K.H.B. Od mládí, pobyt v Rusku, novinářská činnost, první díla , noviny do kterých psal, pobyt v Kutné Hoře, Brixen, publikační činnost, nemoc a smrt. Obsáhlá publikace vydaná k stoletým narozeninám K.H.B. 1821 - 1921. Kniha je rozdělena do šesti oddílů dle období života K.H.B. Od mládí, pobyt v Rusku, novinářská činnost, první díla , noviny do kter…ých psal, pobyt v Kutné Hoře, Brixen, publikační činnost, nemoc a smrt.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (27. 5. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	852
Jazyk:	česky
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 2. 2026 14:18
Číslo položky:	1630944

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora