Miloš Václav Kratochvíl
Památné bitvy našich dějin : rok 1126 až 1920

2001 | Nakladatelství Agave

Práce ušlechtile osvětového charakteru. Tak, jak se s obdobným druhem literatury setkáváme v období první republiky. Vlastenecký patos a silný emoční náboj. Oslava národních dějin, jejímž cílem bylo podpořit hrdost a sebevědomí Čechů. Forma spíše beletristická. Nicovaz Práce ušlechtile osvětového charakteru. Tak, jak se s obdobným druhem literatury setkáváme v období první republiky. Vlastenecký patos a silný emoční náboj. Oslava národních dějin, jejímž cílem bylo p…odpořit hrdost a sebevědomí Čechů. Forma spíše beletristická. Nicovaz

Stav

Velmi dobrý

ořízka s flíčky, bez obálky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý, ořízka s flíčky
Vazba:	pevná
Počet stran:	333
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086160459
ISBN:	9788086160450
Ilustrátor:	Mikoláš Aleš
Vydáno v:	Český Těšín
Vystaveno:	14. 9. 2023 15:7
Číslo položky:	640486

O autorovi

Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Více od autora