Josef Kajetán Tyl
Paličova dcera : Činohra o 5 jedn

1901 | Nakladatelství I.L. Kober

Paličovou dcerou je Rozárka, dcera venkovského šumaře Valenty, který propil celý majetek. Rozárka slouží v Praze a přijela domů na pohřeb své matky. Zchátralý otec slíbí v den pohřbu Rozárku za hospodyni koňskému handlíři Podleskému; myslí si, že tak přijde k penězům na pití. Rozárka se však otci vzepře a vrátí se do s…lužby doPrahy. Před odjezdem se ještě postará o útulek pro své dvě sestřičky u broukavé, ale dobrosrdečné tety Šestákové, otcovy sestry. Otec zatím ze zlosti, že mu Rozárka neudělala po vůli, zapáli svou chalupu a uteče do Prahy. V té době se vrátil do Prahy Pavel Kolínský. Kolínský byl kdysi ctitelem paní Šestákové. Valenta však nepřál tomu, aby si sestra vzala Kolínského - v Hamburku jej ze zášti hodil do moře. Pak jej ovšem hryzlo svědomí, že zahubil člověka; ale Kolínský se zachránil, dostal se do Ameriky a nyní se vrací společně s mladým indiánem Prokopem, kterého se ujal jako sirotka. V rozmluvě s Rozárkou se jí otec přizná, co doma provedl. Rozárka chce však otce zachránit, a proto prohlašuje, že to byla ona, kdo zapálil chalupu. Prokop však, který vyslechl, co Rozárka rozmlouvala s otcem, oznámí úradům, jak se věci mají a kdo je tedy žhářem. Rozárka je zdrcena. Kolínský se chce vrátit do Ameriky a teta Šestáková jede s ním. S nimi jede také Rozárka se svým Toníkem Jedličkou, aby za mořem zapomněla. Paličovou dcerou je Rozárka, dcera venkovského šumaře Valenty, který propil celý majetek. Rozárka slouží v Praze a přijela domů na pohřeb své matky. Zchátralý otec slíbí v den pohřbu Rozárku za hospod…yni koňskému handlíři Podleskému; myslí si, že tak přijde k penězům na pití. Rozárka se však otci vzepře a vrátí se do služby doPrahy. Před odjezdem se ještě postará o útulek pro své dvě sestřičky u broukavé, ale dobrosrdečné tety Šestákové, otcovy sestry. Otec zatím ze zlosti, že mu Rozárka neudělala po vůli, zapáli svou chalupu a uteče do Prahy. V té době se vrátil do Prahy Pavel Kolínský. Kolínský byl kdysi ctitelem paní Šestákové. Valenta však nepřál tomu, aby si sestra vzala Kolínského - v Hamburku jej ze zášti hodil do moře. Pak jej ovšem hryzlo svědomí, že zahubil člověka; ale Kolínský se zachránil, dostal se do Ameriky a nyní se vrací společně s mladým indiánem Prokopem, kterého se ujal jako sirotka. V rozmluvě s Rozárkou se jí otec přizná, co doma provedl. Rozárka chce však otce zachránit, a proto prohlašuje, že to byla ona, kdo zapálil chalupu. Prokop však, který vyslechl, co Rozárka rozmlouvala s otcem, oznámí úradům, jak se věci mají a kdo je tedy žhářem. Rozárka je zdrcena. Kolínský se chce vrátit do Ameriky a teta Šestáková jede s ním. S nimi jede také Rozárka se svým Toníkem Jedličkou, aby za mořem zapomněla.

Stav

Mírně opotřebená

zašlé desky , neautorská dedikace

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zašlé desky, neautorská dedikace
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	67
Jazyk:	česky
Edice:	18. svazek ed. 18. svazek ed. Divadelní knih.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 4. 2022 15:33
Číslo položky:	313335

O autorovi

Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Jeho otec František, který byl v úředních záznamech psán též jako Till, Tille, Tylli nebo Týl, byl hudebníkem u 28. pěšího pluku, matka Barbora byla dcerou mlynáře Ignáce Králíka, vzali se 15. listopadu 1807. Otec odešel od vojska v roce 1809 a pracoval jako krejčař. Rodné jméno Josef Kajetán Till změnil na „Týl“ roku 1825 a na „Tyl“ až roku 1838. Od roku 1822 studoval staroměstské Akademické gymnázium v Praze, roku 1827 odešel pokračovat na gymnázium do Hradce Králové, kde se seznámil s Václavem Klimentem Klicperou. Po ukončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Studium nedokončil. Stal se členem Hilmerovy kočovné společnosti, kde se blíže seznámil s Magdalenou Forchheimovou, herečkou a operní zpěvačkou, se kterou se pak v roce 1839 oženil. Po dvou letech působení u této společnosti se vrátil do Prahy. V Praze získal místo účetního ve vojenské kanceláři 28. pěšího pluku, kde pracoval až do roku 1842. Ve volném čase se dále věnoval divadlu a novinařině. Od roku 1833 prakticky vedl redakci časopisu Jindy a nyní, tento časopis se po roce 1834 změnil na Květy české a až roku 1835 se název zřejmě na podnět Františka Palackého, zjednodušil na Květy. Redigoval jej do roku 1836 a v letech 1840–1845. Dále vydával časopis Vlastimil , v letech 1846–1849 redigoval Pražského Posla. Roku 1849 se pokusil založit noviny pro venkov – Sedlské noviny, ale tento pokus brzy ztroskotal. V roce 1833, společně s Karlem Slavojem Amerlingem, Františkem Dittrichem, skupinou literátů z okruhu Květů V. Filípkem, Františkem Hajnišem, Františkem Krumlovským, Karlem Hynkem Máchou a dalšími, založil Kajetánské divadlo, které hrálo na pražské Malé Straně v Kajetánském domě lékárníka a divadelníka Jana Dobromila Arbeitera. Bylo zaměřen...

Více od autora