Knihy
Technika a technologie
Elektrotechnika
Václav Černý
Opravy rozhlasových přijímačů

Václav Černý: Opravy rozhlasových přijímačů

Václav Černý, František Michálek, Norbert Čuchna
Opravy rozhlasových přijímačů

1970 | Státní nakladatelství technické literatury

Obsáhlá instruktážní kniha o tom, "jak systematicky, nejsnáze a nejrychleji nalézt vadu přijímače a opravit ji". Detailně demonstruje běžné závady na přístrojích, vyráběných od r. 1945. Předtím však ještě pojednává o vybavenía zařízení opravny a o měřicích přístrojích a způsobech měření. V tabulkové časti na konci svaz…ku jsou utříděny typické poruchy. Autoři předpokládají u čtenáře již podrobnější znalost funkce jednotlivých obvodů a aparátů, proto o nich píší jen zběžně. Obsáhlá instruktážní kniha o tom, "jak systematicky, nejsnáze a nejrychleji nalézt vadu přijímače a opravit ji". Detailně demonstruje běžné závady na přístrojích, vyráběných od r. 1945. Předtím však j…eště pojednává o vybavenía zařízení opravny a o měřicích přístrojích a způsobech měření. V tabulkové časti na konci svazku jsou utříděny typické poruchy. Autoři předpokládají u čtenáře již podrobnější znalost funkce jednotlivých obvodů a aparátů, proto o nich píší jen zběžně.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

zašlé stránky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, zašlé stránky
Vazba:	pevná
Počet stran:	382, [2] s., [16] s. obr. příl
Jazyk:	česky
Edice:	Řada elektrotechnické literatury, 61. svazek ed. 61. svazek ed. Praktické elektrotechnické příručky, Řada praktické elektrotechnické příručky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 10. 2025 15:28
Číslo položky:	1429262

O autorech

Václav Černý

Václav Černý byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof. Po maturitě na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 . Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury musel v roce 1951 opustit univerzitu. Téhož roku byl uvězněn, po návratu z vězení pracoval v nevýznamném postavení v Československé akademii věd. Roku 1968 mohl opět vyučovat na univerzitě, ale již roku 1970 musel nuceně odejít do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, které mu umožnily publikovat články o literatuře. Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus. Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se ovšem označoval za radikálního socialistu, měl ovšem výhrady ke komunismu a marxismus z fil...

Více od autora

František Michálek

Prof. PhDr. František Michálek Bartoš se narodil 5. 4. 1889 v Rychnově nad Kněžnou a zemřel 12. 5.1972 v Praze. Byl synem okresního hejtmana v Rychnově nad Kněžnou, jeho bratry byli dramatik a divadelní kritik Jan Bartoš a hudební estetik a kritik Josef Bartoš. Po otcově smrti se rodina odstěhovala do Turnova, kde Bartoš začal chodit do školy, od 1900 studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi a začal se hlouběji zajímat o historii, 1908 maturoval v Praze a poté na filozofické fakultě studoval historii u Jaroslava Golla, Kamila Krofty a Václava Novotného, čtvrtý ročník absolvoval u Heinricha Finkeho ve Freiburku. Tam se vrátil i po pražském doktorátu v zimním semestru 1912-1913. Zkušební rok odučil na reálce v Turnově. Po návratu do Prahy působil 1915-1931 jako středoškolský profesor, zároveň v letech 1914-1917 jako asistent Národního muzea, 1922 se habilitoval na Husově teologické fakultě, kde byl 1931 jmenován mimořádným, 1937 řádným profesorem českých církevních dějin. Po rozděleni pražské fakulty na Husovu a Komenského působil až do 1960 na Komenského evangelické fakultě, kde učil až do roku 1960, kdy odešel do důchodu. Autor badatelsky cenných soupisů literárních prací husitských teologů. Důkladná znalost pramenů se projevovala hlavně v soupisech archivních pramenů. V literatuře období předhusitských ho zaujala otázka staročeského překladu bible, satiry Hradeckého rukopisu a v literatuře pozdějších epoch věnoval speciální pozornost především J. Dobrovskému a problematice RKZ. Člen Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění.

Více od autora