Právo požadovat náhradu škody či jiné újmy ze strany toho, kdo ji utrpěl v důsledku činnosti nebo naopak nečinnosti veřejné moci, patří k pojmovým znakům demokratických právních států. V této monografii se mohou čtenáři seznámit s tím, jak je toto právo zakotveno v českém právním řádu a jak je naplňováno.

Autoři se nejprve zabývají ústavními garancemi tohoto práva, zmiňují také úpravu v mezinárodních smlouvách. Tato východiska zasazují do obecnějšího teoretického rámce pojmu odpovědnosti a jeho komponentů v právu soukromém i veřejném.

Na tomto základě pak postupně objasňují základní předpoklady, které musí být splněny, aby bylo možno se odpovědnosti úspěšně dovolávat, analyzují jednotlivé právní tituly vzniku odpovědnosti, objasňují, za jakých podmínek je dána příčinná souvislost mezi nezákonným aktem a vznikem škody, resp. jiné újmy, jaký okruh subjektů přichází v úvahu, vysvětlují vztah úpravy odpovědnosti za škodu v zák. č. 82/1998 Sb. a v občanském zákoníku, seznamují s postupem při uplatňování nároků a dalšími instituty, které se v této oblasti vyskytují. Zmíněny jsou i podmínky regresu vůči těm, kteří škodu nebo jinou újmu způsobili.

Pro čtenáře může být zajímavý i přehled statistických údajů o mimosoudním a soudním vyřizování nároků ze strany těch, kteří byli veřejnou mocí poškozeni.

Kniha samozřejmě čerpá z rozsáhlého přehledu a zevrubné analýzy judikatury soudů obecných i Ústavního soudu.