Martin Bútora je slovenský politik, sociolog, spisovatel, scenárista, překladatel, vysokoškolský pedagog a diplomat. V letech 1966-1969 byl redaktorem časopisů Echo, Reflex a Kulturní život, v letech 1971-1977 dokumentaristou ve Výzkumném ústavu práce. Po sovětské okupaci v roce 1968 byl v politické nemilosti a v roce 1977 odmítl hlasovat o rezoluci odsuzující Chartu 77. V následujících letech 1977-1988 pracoval jako sociolog a terapeut v protialkoholické poradně a souběžně s tím působil v okruhu nezávislých sociologů a spisovatelů kritizujících komunistický režim. V době sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů hnutí Veřejnost proti násilí a jako člen Koordinačního centra byl na jaře roku 1990 spoluautorem a redaktorem volebního programu hnutí Veřejnost proti násilí s názvem Šanca pre Slovensko. V letech 1990–1992 pracoval jako poradce prezidenta ČSFR Václava Havla pro lidská práva a ředitel sekce pro lidská práva v Kanceláři prezidenta ČSFR. Začátkem 90. let 20. století také vyučoval nejprve na Karlově univerzitě v Praze, kde se v prosinci 1992 habilitoval, později působil na Katedře politologie Trnavské univerzity v Trnavě . V letech 1994-1996 byl předsedou slovenského centra PEN klubu. V letech 1995–1996 byl koordinátorem projektu orální historie lidí, kteří přežili holokaust v Nadaci Milana Šimečky. V roce 1997 se stal spoluzakladatelem a prezidentem slovenského Institutu pro veřejné otázky, kde se s týmem spolupracovníků věnoval kritické reflexi stavu demokracie na Slovensku, patřil mezi hlavní kritiky vlády Vladimíra Mečiara. V letech 1999-2003 působil jako velvyslanec Slovenské republiky v USA. Jeho hlavní úlohou bylo získat podporu USA pro vstup Slovenska do NATO a rozvíjet vzájemné vztahy v politické, ekonomické a kulturní oblasti. Americký kongres ratifikoval vstup Slovenska do NATO poměrem 99 ku 100. Od roku 2003 je analytikem a ředitelem programu ve slovenském Institutu pr...