Knihy
Historie
Pověsti a mýty
Vladislav Vančura
Obrazy z dějin národa českého

Vladislav Vančura: Obrazy z dějin národa českého

Vladislav Vančura, Rudolf Havel
Obrazy z dějin národa českého : Věrná vypravování o životě, skutcích válečných i duchu vzdělanosti - [Díl] 2.-3

1951 | Nakladatelství Československý spisovatel

Beletristické líčení našich národních dějin založené na historickém materiálu, který dodali prof. dr. V. Husa, dr. J. Charvát a dr. J. Pachta. Vančura psal "své dílo právě v těžké době národa, za Hitlera a nacismu. Mluví v něm proto i autorovo srdce, ano to na prvním místě. Tak vznikla epopej národa těžce zkoušeného, a…le tím horoucněji básníkem milovaného. Tím také Vančurovy "Obrazy" vždy zůstanou: přímo pomníkem nejkrásnější služby národu. Ale je to ovšem dílo básníkovo, jenž podle toho i vybírá, hodnotí a vypravuje dějiny národa." - I. díl zachycuje nejstarší období našich dějin, až po dobu Přemyslovců. Beletristické líčení našich národních dějin založené na historickém materiálu, který dodali prof. dr. V. Husa, dr. J. Charvát a dr. J. Pachta. Vančura psal "své dílo právě v těžké době národa, za Hitl…era a nacismu. Mluví v něm proto i autorovo srdce, ano to na prvním místě. Tak vznikla epopej národa těžce zkoušeného, ale tím horoucněji básníkem milovaného. Tím také Vančurovy "Obrazy" vždy zůstanou: přímo pomníkem nejkrásnější služby národu. Ale je to ovšem dílo básníkovo, jenž podle toho i vybírá, hodnotí a vypravuje dějiny národa." - I. díl zachycuje nejstarší období našich dějin, až po dobu Přemyslovců.

Stav

Dobrý

mírně zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, Mírně zkosený hřbet
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	522, [6]
Jazyk:	česky
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Vančura, Vladislav: Spisy
Vydání:	5. vyd., v Čs. spis. 1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 9. 2024 9:17
Číslo položky:	970907

O autorech

Vladislav Vančura

Vladislav Vančura byl český spisovatel, dramatik a filmový režisér, původním povoláním lékař. V době druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje a roku 1942 byl popraven. Narodil se v Háji ve Slezsku. Matka se jmenovala Marie, narozena 19. září 1863 v Klucích na Čáslavsku, původem z katolické rodiny. Otec evangelík Václav Vojtěch Vančura se v době Vančurova narození živil jakožto úředník cukrovaru v Háji u Opavy. Místo po chvíli opustil a rodina se dlouhá léta stěhovala. Během šesti let Vančurova života rodina žila v Cvrčově u Tovačova, Tovačově, Praze, Močovicích u Čáslavi, Libici nad Cidlinou, Havransku a nakonec v Davli, kde se rodina na celých sedmnáct let usadila. Vančura zde docházel do místní tříletky, později se učil soukromě. Měl starší sestru Marii a tři mladší sestry – Otilii, Františku a Ludmilu. Jeho příbuzný byl Antonín Vančura – Jiří Mahen. Primu a sekundu vystudoval na Malostranském gymnáziu, kde žil bez rodičů, tercii a kvartu v Benešově, kde potkal Karla Nového – celé čtyři roky se o něho a sourozence starala sestra Marie. Ani na jedné škole nebyl spokojen. Měl kázeňské problémy, z nichž jeden vyústil v propadnutí jeho a dalších žáků včetně Karla Nového. Příčinou bylo sympatizování s protirakouskými myšlenkami, tíhnutí k socialismu a Masarykovi. To vyústilo v debatní kroužek, kde se mimo tato témata diskutovalo i o umění a náboženství. Benešovská léta Vančura zobrazil ve svém Pekaři Janu Marhoulovi. Mladý, věčně zamyšlený Jan Josef se zde dostal do křížku se zeměpisářem Brunculíkem a katechetou Kovářem – ve Vančurově Benešově dějepisář Brunclík a katecheta Kolář. Do kvarty se nevrátil a místo toho se stal knihkupeckým příručím ve Vysokém Mýtě, dále se učil fotografem, zkoušel Grafickou unii v Praze a zinkografii Unie na Vyšehradě. Od mládí Vančura tíhnul k malířství a tak studoval na umělecko-průmys...

Více od autora

Rudolf Havel

* 21. 9. 1911, Praha † 9. 11. 1993, Praha Literární historik a textolog Po studiích na klasickém gymnáziu v Brně a reálném gymnáziu v Hustopečích vystudoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Byl zde žákem Arne Nováka, Bohuslava Havránka a Romana Jakobsona. Absolvoval v roce 1936 . 1936–37 vyučoval na klasickém gymnáziu v Brně, po výkonu vojenské služby působil 1939–41 jako středoškolský profesor na reálném gymnáziu v Litovli. 1941–48 pracoval v Kanceláři slovníku jazyka českého při České akademii věd a umění, kde napsal řadu hesel pro Příruční slovník jazyka českého. 1948 se stal jedním z prvních pracovníků nově založeného Ústavu pro českou literaturu , 1953–58 byl jeho vědeckým tajemníkem. V letech 1952–56 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy přednášel a vedl praktická cvičení z ediční techniky. Úzce spolupracoval s Památníkem národního písemnictví: byl mj. spoluautorem stálé expozice dějin české literatury ve Strahovském klášteře a expozice Aloise Jiráska v letohrádku Hvězda, 1964 stál u zrodu ročenky Literární archiv, byl členem poradního sboru pro sbírkotvornou činnost Literárního archivu Památníku národního písemnictví. Do důchodu odešel v roce 1971. Počínaje rokem 1939 publikoval v časopisech a novinách: Litovelský kraj, Právo lidu, Akord, List, Naše věda, Slovo a slovesnost, Naše řeč, Listy filologické, Literární noviny, Český jazyk, Obrana lidu, Česká literatura, Kultura, Tvorba, Dějiny a současnost, Krásná literatura, Zlatý máj, Rudé právo, Plamen, Český jazyk a literatura, Zprávy Spolku českých bibliofilů, Kurýr Odeonu aj. Byl členem redakční rady spisů Karla Hynka Máchy a Boženy Němcové, na nichž se také edičně a textologicky podílel. Literárněhistorickými a filologickými studiemi a články přispěl do řady sborníků a ročenek, mj. do rukopisných sborníků Pozdravy Jaroslavu S...

Více od autora