Stav: |
Dobrý, lehce opotřebovaná obálka
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Volná brož |
Počet stran: | 46 |
Jazyky: | česky |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | st 7. července 2021 11:28 |
Číslo položky: | 203128 |
Publikace českého skladatele, hudebního teoretika, pedagoga a hudební organizátora se snaží proniknout hluboko do psychologie tvoření tónů, do jejich zákonitostí a pojednává o základech nového hudebního slohu.Ve své studii autor uplatňuje vědomosti z fyzikální a fyziologické akustiky, z psychologie, hudební teorie a praxe. Upřednostňuje lidský hlas jako nejdokonalejší hudební nástroj. Apeluje na výrobce hudebních nástrojů, aby vyvíjeli nástroje dokonalejší. V podrobné akustické studii graficky znázorňuje zákonitý vztah tónů a souzvuků. Na jednotlivých ukázkách hudebních skladeb vysvětluje vývoj hudebních forem. Svou studií se autor snažil postihnout kořeny a podstatu tvůrčího hudebníka.
Alois Hába byl český hudební skladatel, hudební teoretik a učitel. Patří k významným objevitelům v oblasti moderní klasické hudby a je jedním z hlavních světových skladatelů a průkopníků mikrotonální hudby, kde užíval především čtvrttónové ladění, v některých svých kompozicích pracoval však též i se škálami třetinotónovými, pětinotónovými, šestinotónovými či dvanáctinotónovými. Kromě mikrotonálních kompozic je ovšem Hába autorem řady skladeb v obvyklé, půltónové stupnici. Alois Hába se narodil ve Vizovicích. V rodinné kapele, kterou vedl jeho otec, hrál od malička na basu, později k ní doplnil housle. Slovácká folklórní hudba, ve které byly tradičně přítomny kompozice mimo klasickou půltónovou stupnici, ho zásadně ovlivnily na celý život. Po studiu na učitelském ústavu v Kroměříži Hába učil v Bílovicích, v roce 1914 odchází studovat na pražskou konzervatoř, mezi jeho učitele patří mj. Vítězslav Novák. Po vojenské službě na ruské frontě odešel Hába na jaře 1918 pracovat na ministerstvo války ve Vídni, kde sbíral a archivoval vojenské písně vojáků pocházejících ze slovansky hovořících národů monarchie. Ve Vídni začal rovněž studovat kompozici u Franze Schrekera, ve Vídni se rovněž seznámil s dalšími významnými postavami vídeňského hudebního života, mj. Arnoldem Schönbergem. Svého učitele Schrekera v roce 1920 následoval do Berlína. Z Berlína se v roce 1923 definitivně vrátil do Prahy, aby učil na pražské konzervatoři, kde s podporou Josefa Suka založil v roce 1925 oddělení pro studium mikrotonální hudby. Byl odhodlaným bojovníkem o nový sloh, jenž pečlivě sledoval Schönbergův a Webernův vývoj ve 20. letech 20. století. Od lidové moravské intonační praxe odvodil svůj nejvýraznější novátorský přínos evropské hudbě – propracované tónové systémy čtvrttónové, šestinotónové, dvanáctinotónové i pětinotónové. Podle jeho návrhů byly postaveny speciální nástroje (klavíry, harmonia, klarinet, kytary, trub...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem