Gabriel García Márquez
O lásce a jiných běsech

2004 | Nakladatelství Odeon

Jednoho říjnového dne se vypravěč příběhu stává svědkem odkrytí dvě staletí starého hrobu mladičké dívky. Poté, co spatří nádherný proud vlasů, to jediné, co z dívky zbylo, vzpomíná na pověst, již slýchal od svých předků. A my se tak v románu O lásce a jiných běsech vracíme do minulosti, do kolumbijské Cartageny konce …18. století. Když Siervu Maríi, jedinou dceru markýze de Casalduero, pokousal v den jejích dvanáctých narozenin pes nakažený vzteklinou, a ona přežila, byla označena za posedlou. Katolická církev, nekompromisní a zkostnatělá tehdy jako dnes, zná jediný úspěšný prostředek proti všem představitelným nemocem: vyhánění ďábla neboli exorcismus. V klášteře svaté Kláry, kam byla Sierva María uvržena, však začíná osudná milostná zápletka dvanáctileté dívky s šestatřicetiletým knězem, pravou rukou biskupa místní diecése, který namísto Satana objevuje lásku. Gabriel García Márquez popisuje nádherný, nicméně nenaplněný vztah dvou lidí - Sierva María a monsignore Cayetano Delaura nepředstavují latinskoamerickou podobu evropských "tajných milenců", protože platonická láska muže církve a mladé dívky posedlé ďáblem se jeví čistší, hlubší i marnější. Láska je podle Márqueze jistým druhem šílenství a šílenství bývá trestáno smrtí. Jednoho říjnového dne se vypravěč příběhu stává svědkem odkrytí dvě staletí starého hrobu mladičké dívky. Poté, co spatří nádherný proud vlasů, to jediné, co z dívky zbylo, vzpomíná na pověst, již slý…chal od svých předků. A my se tak v románu O lásce a jiných běsech vracíme do minulosti, do kolumbijské Cartageny konce 18. století. Když Siervu Maríi, jedinou dceru markýze de Casalduero, pokousal v den jejích dvanáctých narozenin pes nakažený vzteklinou, a ona přežila, byla označena za posedlou. Katolická církev, nekompromisní a zkostnatělá tehdy jako dnes, zná jediný úspěšný prostředek proti všem představitelným nemocem: vyhánění ďábla neboli exorcismus. V klášteře svaté Kláry, kam byla Sierva María uvržena, však začíná osudná milostná zápletka dvanáctileté dívky s šestatřicetiletým knězem, pravou rukou biskupa místní diecése, který namísto Satana objevuje lásku. Gabriel García Márquez popisuje nádherný, nicméně nenaplněný vztah dvou lidí - Sierva María a monsignore Cayetano Delaura nepředstavují latinskoamerickou podobu evropských "tajných milenců", protože platonická láska muže církve a mladé dívky posedlé ďáblem se jeví čistší, hlubší i marnější. Láska je podle Márqueze jistým druhem šílenství a šílenství bývá trestáno smrtí.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	127
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020711511
ISBN:	9788020711519
Překladatel:	Vladimír Medek
Vydání:	Vyd. 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 2. 2025 10:54
Číslo položky:	1139855

O autorovi

Gabriel García Márquez

Gabriel José García Márquez byl kolumbijský spisovatel a novinář píšící španělsky. Často je považován za nejdůležitějšího představitele tzv. magického realismu, přestože je jeho dílo příliš rozmanité na to, aby mohlo být jednoznačně zařazeno. Narodil jako nejstarší ze dvanácti sourozenců v městečku Aracataca v departmentu Magdalenana na severu Kolumbie. Dětství prožil se svými prarodiči, kteří ovlivnili jeho pozdější tvorbu. Jeho dědeček byl plukovníkem v kolumbijské občanské válce na straně liberálů, babička pak pověrčivá žena znalá lidových pověstí. Střední školu navštěvoval v hlavním městě Bogotě, na vysoké škole studoval práva, ale studia nedokončil. Od roku 1948 byl novinářem a dopisovatelem různých provinčních novin. Roku 1954 se stal zpravodajem významného bogotského listu El Espectador. Byl vyslán do Paříže, noviny však byly krátce po jeho příjezdu úředně zastaveny. Tři roky pobýval v tamním hotelu De Flandre a psal. Navštívil několik evropských zemí včetně Československa v letech 1955 a 1957. Roku 1957 se vrátil do Kolumbie, kde se jeho ženou stala Mercedes Barcha. Po nástupu Fidela Castra k moci se stal dopisovatelem kubánské tiskové agentury Prensa Latina. V padesátých letech napsal několik povídkových próz, se kterými ovšem nebyl příliš spokojen, a tak se pustil do psaní filmové kritiky, v Římě dokonce vystudoval režii. Na krátko se pak vrátil do Kolumbie, V té době se s rodinou přestěhoval do Mexika. Později v Barceloně psal i filmové scénáře. V roce 1967 se konečně dostavil literární úspěch v románu o rodině Buendíů, Sto roků samoty, za tři roky se prodalo více než půl milionu výtisků. Dílo psal zavřený v pracovně po osmnáct měsíců, než konečně vyšel s třinácti sty stránkami rukopisu notně čpícími nikotinem. Prodeje pomohly Garcíovi Márquezovi dostat se z dluhů a poskytly mu možnost věnovat se psaní po zbytek života. Po vydání románu Sto roků samoty s...

Více od autora