Lucius Annaeus Seneca
O dobrodiních : útěcha pro Marcii : útěcha pro matku Helvii : útěšný list Polybiovi

1992 | Nakladatelství Svoboda

Spis O dobrodiních napsal Seneca již ke konci svého života a zabývá se v něm společenskou morálkou, otázkami poskytování a přijímání dobrodiní, vděkem a nevděkem. Filozofické úvahy jsou zpestřeny množstvím příkladů ze života, takže se dovídáme i leccos zajímavého o způsobu života a mravech tehdejší římské společnosti. Spis O dobrodiních napsal Seneca již ke konci svého života a zabývá se v něm společenskou morálkou, otázkami poskytování a přijímání dobrodiní, vděkem a nevděkem. Filozofické úvahy jsou zpestřeny množ…stvím příkladů ze života, takže se dovídáme i leccos zajímavého o způsobu života a mravech tehdejší římské společnosti.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	459 Kč
	Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop	359 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	376, [2]
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020501681
ISBN:	9788020501684
Překladatel:	Václav Bahník
Edice:	Antická knihovna
Vydání:	1. vyd. v tomto souboru.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 11. 2025 13:35
Číslo položky:	1456887

O autorovi

Lucius Annaeus Seneca

Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona. Narodil se v hispánské Cordubě, kde jeho otec vyučoval řečnickému umění. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v Egyptě, aby si upevnil zdraví. Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal kvestorem a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. Za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech na žádost Claudiovy čtvrté manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Sextem Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus a jeho moc začala upadat. Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reáln...

Více od autora