Knihy
Jazyk a lingvistika
Němčina
Adolf Wenig
Nový slovník kapesní jazyka českého i německého...

Adolf Wenig: Nový slovník kapesní jazyka českého i německého

Adolf Wenig, Josef Jungmann, Josef Rank, Josef Franta Šumavský
Nový slovník kapesní jazyka českého i německého : Neues Taschenwörterbuch der böhmischen und deutschen Sprache - Neues Taschenwörterbuch der böhmischen und deutschen Sprache

Nakladatelství C.k. dvorní knihtiskárna synův Bohumila Haase Tisk a sklad c.k. dvorní knihtiskárny synův Bohumila Haase

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	2 svazky
Jazyk:	česky , německy
Vydání:	Druhé opravené i přimnožené vydání
Vydáno v:	Praha

O autorech

Adolf Wenig

Adolf Wenig byl český spisovatel, pedagog, libretista a překladatel. Pocházel z učitelské rodiny ze Staňkova, kde jeho děd František a otec Josef působili na tamní škole jako řídící učitelé. Po dokončení obecné školy jej otec poslal na studia do Domažlic, kde byl ubytován u krejčího Votruby . Toto období bylo poměrně obtížné, Votrubova manželka na něm velice šetřila . Osudnou ránou, nejen pro Adolfa, ale celou rodinu, byl otcův dobrovolný odchod ze světa v květnu 1888 . Matka Marie Wenigová spolu s dětmi opustila po smrti manžela Staňkov a přestěhovala se k bratrovi Františku Adolfu Šubertovi do Prahy. Adolf Wenig studoval nižší střední školu na Smíchově. Následně Pražský učitelský ústav. Poté přijal místo učitele. Nejprve na Žižkově, poté na Královských Vinohradech. Současně se studiem pedagogiky studoval zpěv na pražské Pivodově pěvecké škole. Dne 21. listopadu 1903 se oženil s Pavlou Korbovou , dcerou pražského obchodníka Alberta Korba. Od roku 1904 bydleli manželé Wenigovi v Praze v Královských Vinohradech na Korunní třídě číslo 71. Dne 23. července 1905 se jim narodil syn Jan a 28. dubna 1912 syn Adolf. Adolf Wenig zemřel 19. března 1940 po srdečním záchvatu ve vinohradské nemocnici. Adolf Wenig pocházel z významné umělecké rodiny, kdy jeho blízcí, či vzdálení příbuzní patřili mezi významné divadelníky, redaktory, literáty a malíře. Strýc František Adolf Šubert , ke kterému se v roce 1888 po otcově smrti s matkou a sourozenci přestěhoval, byl mladším matčiným bratrem. V Praze působil jako významný český dramatik, publicista, redaktor, spisovatel a především divadelní ředitel. Mezi lety 1883 až 1900 ...

Více od autora

Josef Jungmann

Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann, byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel. Rakouský císař Ferdinand I. Dobrotivý jej povýšil na rytíře . Rod Jungmannů pocházel z Hudlic. Roku 1637 se tam přistěhoval Matěj Jungkmon. Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie, další bratr Jan byl knězem a členem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Od svých 11 let, v letech 1784 až 1788, navštěvoval Josef piaristické gymnázium v Berouně, odkud přešel do Prahy. Roku 1792 toto gymnázium, nacházející se v Panské ulici na Novém Městě, absolvoval. Dále studoval na filozofii na filozofické fakultě univerzity . Později studoval také práva, ale toto studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel. V roce 1799 se přestěhoval do Litoměřic. Od roku 1800 vyučoval na tamním gymnáziu češtinu, za což nepobíral plat. Ve své době byl prvním gymnaziálním učitelem češtiny v Českém království. Jeho jméno nese dnešní litoměřické Gymnázium Josefa Jungmanna. Po jeho odchodu vyučoval češtinu v Litoměřicích Jan Jodl. Roku 1815 odešel Jungmann do Prahy, kde se stal ředitelem Akademického gymnázia v dnešní Štěpánské ulici. Český jazyk Jungmann vyučoval také na Filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal děkanem. Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. druhé generace obrozenců. V době svého pobytu v Litoměřicích se Josef Jungmann seznámil s Johannou Světeckou z Černčic . Oženil se s ní v tomto městě dne 18. listopadu 1800. Ženichovi bylo 27 let, nevěstě pravděpodobně 19 let. Manželka pocházela ze staročeského šlechtického rodu, známého od 15. století. Do rodu patřil i třeboňsk...

Více od autora