Jiří Ryvola
Nové listy z Provence

2004 | Nakladatelství Radix

Listy z Provence patří již drahnou dobu mezi knihy, ke kterým se čtenář rád vrací. Chytré a moudré postřehy zaznamenal jejich autor Miroslav Horníček jazykem tak kultivovaným, že "se to dá číst i dnes".
Humor, plný hravosti a mužné pošetilosti, brilantních formulací, a zejména pak člověčiny, přivedl J. Ryvolu několi…krát do Horníčkovy blízkosti. A pravděpodobně někde zde se zrodila i jeho touha poznat Provence. Zatímco Horníček nechal své vyprávění ilustrovat malířem Vondrou, malíř Ryvola doprovodil své kresby tužkou vlastními texty.
Ono by to ani jinak nešlo - výpověď je natolik osobní, že by to za něj stejně nikdo udělat nemohl.
Přesto, že jsem tam s ním nebyl, dovedu si živě představit, jak se sadou pečlivě ručně ořezaných tužek značky Faber vášnivě řádí ve skicáku a ztrácí pojem o čase a lidech náhodně kolem jdoucích i blízkých.
Poté, co několik přátel vidělo kresby a prolistovalo poznámky, rozhodl se zpřístupnit je širší veřejnosti. Snad i na vás dýchne hřejivé slunko babího léta a uvidíte nezaměnitelné okrové tóny domů schovaných pod červenými čapkami střech, ucítíte vůni levandule i zrajících hroznů a zatoužíte usednout na některou ze židlí Paula Cézanna.
Pokud jste ještě v Provence nebyli, zajeďte tam. Budete se tam, stejně jako J. Ryvola, cítit jako doma. Listy z Provence patří již drahnou dobu mezi knihy, ke kterým se čtenář rád vrací. Chytré a moudré postřehy zaznamenal jejich autor Miroslav Horníček jazykem tak kultivovaným, že "se to dá číst i dnes…".
Humor, plný hravosti a mužné pošetilosti, brilantních formulací, a zejména pak člověčiny, přivedl J. Ryvolu několikrát do Horníčkovy blízkosti. A pravděpodobně někde zde se zrodila i jeho touha poznat Provence. Zatímco Horníček nechal své vyprávění ilustrovat malířem Vondrou, malíř Ryvola doprovodil své kresby tužkou vlastními texty.
Ono by to ani jinak nešlo - výpověď je natolik osobní, že by to za něj stejně nikdo udělat nemohl.
Přesto, že jsem tam s ním nebyl, dovedu si živě představit, jak se sadou pečlivě ručně ořezaných tužek značky Faber vášnivě řádí ve skicáku a ztrácí pojem o čase a lidech náhodně kolem jdoucích i blízkých.
Poté, co několik přátel vidělo kresby a prolistovalo poznámky, rozhodl se zpřístupnit je širší veřejnosti. Snad i na vás dýchne hřejivé slunko babího léta a uvidíte nezaměnitelné okrové tóny domů schovaných pod červenými čapkami střech, ucítíte vůni levandule i zrajících hroznů a zatoužíte usednout na některou ze židlí Paula Cézanna.
Pokud jste ještě v Provence nebyli, zajeďte tam. Budete se tam, stejně jako J. Ryvola, cítit jako doma.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	sešit
Počet stran:	32
Jazyk:	česky
ISBN10:	808603156X
ISBN:	9788086031569
Ilustrátor:	Jiří Ryvola
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 6. 2025 15:29
Číslo položky:	1285410

O autorovi

Jiří Ryvola

Jiří Ryvola patří mezi ty, kteří se dokážou vždy znovu a znovu vracet i k láskám, které nikdy nebudou zcela naplněny.Přestože od dětství toužil po výtvarné dráze, nebylo mu umožněno vydat se touto cestou. Po gymnaziálním studiu, zakončeném v roce 1956 maturitou, absolvoval železniční školu stavební. Jeho další profesionální dráha se pak ubírala tímto směrem. Snad to bylo z určitého hlediska i dobře, neboť jako železniční stavitel se snažil při rekonstrukci starých kamenných mostů zachovat jejich původní ráz a sounáležitost s krajinou, a tak uchovat pro budoucí generace nejen architektonické a technické památky, ale i jistou lidskou kontinuitu, ke které se občas utíká každý z nás, aby si ověřil smysl vlastního bytí. Vraťme se však k autorovým malířským začátkům. Již v dětství absolvoval výtvarné kurzy zaměřené na kresbu. Na gymnáziu byl studentem prof. Pučelíka, v letech 1956-58 absolvoval kurz kreslení, v letech 1972-74 pak soukromé studium kresby u Dana Richtra a v letech 1980-83 lidovou výtvarnou konzervatoř. Do výtvarného dění se zapojil i jako jeho organizátor. Jeho aktivity tvůrčí i organizační ustávají v roce 1990 poté, co ho listopadová revoluce zavála do politiky a do Prahy. V polovině 90. let se vrací ke své železničářské profesi a s nebývalou vehemencí i ke své malířské tvorbě. Jiří Ryvola dokazuje, že patří mezi ty, kterým nenápadně přibývající léta nic neubrala na svěžesti a kreativitě. Ba naopak, každá nová výstava potvrzuje, že ve vinorodém kraji Litoměřicka, kde již dlouhá léta žije, stejně jako dobré víno, zraje i malíř. Témata jeho kreseb se příliš nezměnila - nadále si vybírá uličky, domy a krajiny, v nichž lze nalézt citlivou "stopu lidské ruky". Snad jen regionální záběr je stále širší. K severním a jižním Čechám postupně přibyla Praha a další regiony České republiky i obrázky ze zahraničí. Nově se objevují obrázky věcí, které nás v mládí obklopovaly a na které jsme již mnohdy zapomněli, i kresby, někdy trochu ironick...

Více od autora