Vít Janota
Noc a déšť

2013 | Nakladatelství Dauphin

"Je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat," - tímto biblickým citátem se Janota odráží do plochy své sbírky, která jako by hledala odlišné, nicméně uzlové body v jeho životě, chvíle, kdy do nocí buší déšť a odhaluje onen "řetěz unavených stop", jež pokrývají jednu lidskou existenci. Janota se jeví jako vyhraněný bá…sník s výrazně civilním projevem, který popisuje či vzpomíná na některé události, jež znamenají určitý posun či zlom v jeho citovém vývoji. Všímá si třeba okamžiků, kdy náhle zjistí, že dětství nezadržitelně končí a rodiče nad ním přestávají držet ochrannou ruku, vypořádává se s normalizační atmosférou, která toto období poznamenala "humpoláckou tužkou", čmárající absurdní hieroglyfy i během jeho dospívání. A pak se čas valí dál a najednou jsou tu první zkušenosti se smrtí, která se dotkne někoho blízkého. Náznaky epizod a příběhů jsou zřetelné i v dalších číslech tohoto cyklu. Jsou psány střízlivým až lakonickým jazykem, který pouze umocňuje konkrétní atmosféru prožitku, dojmu nebo i oněch chvějivých minut, v nichž se probouzely rozhodující impulzy vedoucí ke vzniku básnických úvah a glos, jež jsou v tomto cyklu rovněž obsaženy. "Je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat," - tímto biblickým citátem se Janota odráží do plochy své sbírky, která jako by hledala odlišné, nicméně uzlové body v jeho životě, chvíle, kdy do nocí b…uší déšť a odhaluje onen "řetěz unavených stop", jež pokrývají jednu lidskou existenci. Janota se jeví jako vyhraněný básník s výrazně civilním projevem, který popisuje či vzpomíná na některé události, jež znamenají určitý posun či zlom v jeho citovém vývoji. Všímá si třeba okamžiků, kdy náhle zjistí, že dětství nezadržitelně končí a rodiče nad ním přestávají držet ochrannou ruku, vypořádává se s normalizační atmosférou, která toto období poznamenala "humpoláckou tužkou", čmárající absurdní hieroglyfy i během jeho dospívání. A pak se čas valí dál a najednou jsou tu první zkušenosti se smrtí, která se dotkne někoho blízkého. Náznaky epizod a příběhů jsou zřetelné i v dalších číslech tohoto cyklu. Jsou psány střízlivým až lakonickým jazykem, který pouze umocňuje konkrétní atmosféru prožitku, dojmu nebo i oněch chvějivých minut, v nichž se probouzely rozhodující impulzy vedoucí ke vzniku básnických úvah a glos, jež jsou v tomto cyklu rovněž obsaženy.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	82
Jazyk:	česky
ISBN10:	807272469X
ISBN:	9788072724697
Edice:	Česká slova
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 9. 2025 9:14
Číslo položky:	1390947

O autorovi

Vít Janota

Básník a překladatel Vít Janota se narodil 3. března 1970 v Praze. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu University Karlovy , kde následně dva roky působil jako odborný asistent. Dnes pracuje jako programátor a internetový grafik. Žije v Praze. Ve slovesné tvorbě Víta Janoty, absolventa Matematicko-fyzikální fakulty pražské University Karlovy a generačního souputníka prozaiků Karla Kuny, Jaroslava Rudiše nebo básníka Igora Malijevského, nachází čtenář konstanty i proměnné. Zatímco v debutu K ránu proti nebi autor píše vázaným veršem opojnou a okouzlenou lyriku, v níž se proplétají vlivy básníků městského civilismu s poetistickou tradici Biebla, Seiferta nebo Nezvala, ve druhém svazku Fasování košťat tvůrce pokročil k volnému, epizovanému verši. Do téměř deníkově pojaté sbírky uložil pětačtyřicet prozaických miniatur, příběhů ve zkratce, které mají jednou aforistický nebo anekdotický ráz, jindy rozevírají průzor k metafyzickému prožitku a ukazují cestu k tajuplnému bytí člověka ve světě a k nemenší tajuplnosti světa samotného. Janotova tematizace města, konkrétně jeho okraje, a stopování náznaků, zanedbatelných hnutí a drobných dějů pod povrchem všednosti se v celé jeho dosavadní poetické tvorbě nemění, přesouvají se jen některé formální akcenty. Básník kráčí od širokodechosti k askezi: Ve svých novějších verších rozpouští a zastírá důraz na rým a rytmus, od svazujících pravidel textové výstavby míří k tvarové jednoduchostí a prosvětlenosti, k tomu způsobu vyjádření, který je vlastní žánru haiku nebo veršům čínského básníka Bašó, od nichž, jak Vít Janota přiznává, přijal coby čtenář lekce. Janotova zpěvná a spontánní prvotina znamenala v kontextu současné mladé české poezie událost: Ožívala v pomalém a všetečném pohybu, v chůzi zdánlivě šedivou městskou periferií, kterou do své poezie intenzivně vtahují Petr Král anebo Josef Kroutvor, v krocích tichými a zamyšlenými předměstími, v průhledech do oprýskaných dvorků z fotografií...

Více od autora