Knihy
Dobrodružné
Dobrodružné po r. 1945
Robert Kraft
Nobody: Díl 1-8 (Princ z neznáma, Pán země, Ind...

Robert Kraft: Nobody: Díl 1-8 (Princ z neznáma, Pán země, Indián Bill, Nobody v serailu, Nobody stíhá Nobodyho, Ukradená Niagara, Nobodyho návrat, V síti záhad)

Robert Kraft, Petr Dorňák
Nobody: Díl 1-8 (Princ z neznáma, Pán země, Indián Bill, Nobody v serailu, Nobody stíhá Nobodyho, Ukradená Niagara, Nobodyho návrat, V síti záhad)

1994 | Nakladatelství Návrat

Obsažené svazky:

Nobody, Princ z neznáma 1994 [1] (377 s.)
Nobody, Pán země 1994 [2] (352 s.)
Nobody, Indián Bill 1994 [3] (363 s.)
Nobody, Nobody v serailu 1994 [4] (376 s.)
Nobody, Nobody stíhá Nobodyho 1994 [5] (365 s.)
Nobody, Ukradená Niagara 1994 [6] (360 s.)
Nobody, Nobodyho návrat 1996 [7] (310 s.)
Nobody, V síti záhad 1996 [8] (297 s.)

Stav

Dobrý

obálka s flíčky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, obálka s flíčky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	297 + 310 + 377 + 352 + 363 + 365 + 360 + 376
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Pospíchal, Jiří Wowk, Karel Čvančara
Překladatel:	Vladimír Šunda, Karel Čvančara
Edice:	Románový cyklus Nobody, Nobody
Vydání:	Nezkrác. vyd.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	30. 10. 2024 14:33
Číslo položky:	1044174

O autorech

Robert Kraft

Robert Emil Kraft byl německý spisovatel, autor dobrodružných, detektivních a fantastických kolportážních románů, z nichž nejznámější je jeho cyklus Detektiv Nobody. Rober Emil Kraft se narodil v Lipsku roku 1859 jako syn bohatého obchodníka s vínem. Jeho rodiče se brzy rozvedli, ze střední školy byl vyloučen pro časté absence a dvakrát se pokusil o útěk z domova. Na příkaz otce se vyučil zámečníkem a poté vystudoval strojařinu na Královské Vyšší odborné škole v Saské Kamenici. Roku 1889 ukradl svému otci větší částku peněz, aby mohl cestovat po světě. Byl zatčen a krátce vězněn. Po propuštění se nechal v Hamburku v najmout na loď Shakespeare, se kterou se dostal do Londýna, pak do New Yorku a nakonec do Grónska, kde loď ztroskotala. Byl zachráněn a další jeho cesta vedla do Kanady, San Franciska, plavil se na Samou a do Austrálie navštívil Kalkatu a Bombaj. Na lodích pracoval jako námořník, steward i jako kuchař. V červenci roku 1890 byl v Suezu, odkud chtěl do Istanbulu. Plavil se jako černý pasažér na britském parníku, na kterém vypukla cholera. Rovněž onemocněl a v Istanbulu byl léčen v německé nemocnici. Zde byl chycen německými úřady a musel na tři roky narukovat do Královského námořnictva ve Wilhelmshavenu. Po propuštění z vojenské služby roku 1894 se vrátil zpět do Egypta, kde žil jako pouštní lovec v Libyjské poušti. Zde se setkal s tajemnou sektou tančících dervišů, která na něj hluboce zapůsobila a díky které se začal zabývat nadpřirozenem a okultismem a rozhodl se stát se spisovatelem. Roku 1895 se vrátil do Lipska a marně se snažil usmířit se s otcem. Oženil se s dcerou obchodníka s vínem a měl s ní dvě dcery. Uzavřel smlouvu s nakladatelem Heinrichem Gottholdem Münchmeyerem a začal psát jeden dobrodružný román za druhým. Inspiraci pro svá díla nacházel především ve svých zážitcích z cest po celém světě. Po smrti otce roku 1901...

Více od autora

Jiří Wowk

Jiří Wowk, též psán jako Jurij nebo Jiří Vovk, vlastním jménem Georgij Vladimirovič Volkov – 14. listopadu 1961, Praha) byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih ukrajinského původu. Narodil se v tehdejší ruské gubernii, ukrajinském Kyjevě. Rodiče byli vládní úředník Vladimír Fedorovič Volkov a jeho manželka Anna Prokofjevna. V roce 1920 opustil Georgij Vladimirovič Volkov – pozdější Jiří Wowk – Kyjev jako úředník Ukrajinské lidové republiky. Po působení na velvyslanectví v Římě se již do vlasti, která se stala součástí Sovětského svazu, nevrátil a studoval v Itálii soukromě malířství. V říjnu 1922 přicestoval do Československa. V Československu používal jméno Jiří Vovk. Žil zde s tzv. Nansenovým pasem; ten mu byl za Protektorátu odebrán a nahrazen pasem pro cizince. Československé občanství získal až v roce 1952. V roce 1923 se zapsal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia však přerušil v roce 1925. Od roku 1925 se zapsal do malířského ateliéru Sergeje Alexandroviče Maka . Mako, ruský emigrant, se do Československa přistěhoval z Paříže; v Praze založil Ukrajinskou akademii plastického umění, oficiálně nazývanou Ukrajinské studio plastického umění , na které vyučoval. Wowk patřil do skupiny slovanských malířů Skify , kterou Mako v roce 1929 založil. Skupina vystavovala roku 1930 v pražském Denisově institutu. Rozpravy Aventina, které věnovaly výstavě podrobnou pozornost, charakterizovaly Wowkovo dílo pouze slovy: „Ukrajinec J. Wowk se nutí do zvláštností.“ Lidové noviny Wowkovu účast na výstavě pouze zaznamenaly. Do konce 2. světové války patřil Wowk mezi vytížené ilustrátory. Po roce 1948 si musel přivydělávat příležitostnými výtvarnými díly a soukromým vyučováním jazyků. Během studií se seznámil s Milenou Hladíkovou-Uzelacovou , matkou dvou synů, z nichž z jednoho se stal sklad...

Více od autora